CČSH Třebíč

Micheáš 6, 1-8

zobrazitskrýtdalší překlady

Slyšte, co praví Hospodin:
„Vstaň a veď žalobu před horami,
ať pahorky slyší, co prohlásíš!

Slyšte, hory, Hospodinovu při,
slyšte, odvěké zemské základy!
Hospodin má žalobu na svůj lid,
vznáší obvinění proti Izraeli:

Lide můj, co jsem ti udělal?
Čím jsem tě vyčerpal?
Odpověz mi!
Vyvedl jsem tě z Egypta,
vykoupil tě z domu otroctví
a postavil jsem ti do čela
Mojžíše, Árona a Miriam.
Vzpomeň si, lide můj,
co chystal moábský král Balák
a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův.
Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal,
abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“

Jak mám před Hospodina předstoupit,
jak se poklonit před Bohem nejvyšším?
Mám před něj přijít se zápaly,
s jednoletými telaty?
Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech,
v nesčíslných řekách oleje?
Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek,
vlastního potomka za hřích duše své?

Oznámil ti, člověče, co je dobré
a co od tebe žádá Hospodin:
Abys jednal spravedlivě,
miloval milosrdenství
a kráčel se svým Bohem v pokoře.

1. Korintským 1, 26-31

zobrazitskrýtdalší překlady

Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.
Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením. A proto, jak je psáno:
„Kdo se chlubí,
ať se chlubí v Hospodinu.“

Matouš 5, 1-12

zobrazitskrýtdalší překlady

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, začal je učit:
„Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
Blaze plačícím,
neboť budou potěšeni.
Blaze mírným,
neboť dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,
neboť budou nasyceni.
Blaze milosrdným,
neboť dojdou milosrdenství.
Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj,
neboť budou nazváni Božími dětmi.
Blaze pronásledovaným pro spravedlnost,
neboť jim patří nebeské království.

Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.

Hospodin na náš žaluje, Hospodin s námi vede spor. Co to je? Jak si to vysvětlit? Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá: Když hledám království Boží především, celý Vesmír se mi spojuje na pomoc. Když jsem ukřivděný nebo uražený, sám Bůh mě obviňuje. Člověk zkrátka může cestovat mezi různými realitami. Zrádné je, že si kolikrát ani nevšimne, že přešel z jedné do druhé. Stačí, abych se na chvíli zapomněl, třeba v soustředění na práci, a pak do sebe rychle nacpu nějaké jídlo, a už ztrácím kontakt s tělem, už si přestávám všímat svých pocitů, svých emocí, pak i svých myšlenek a i když někde v hloubi duše vím, že jsem uklouzl a válím se v hnoji, ve vědomí mám pořád za to, že je všechno v pořádku. Prostě jsem usnul. Nebo když je na mě někdo arogantní nebo agresivní. Zlo se uchytí, já začnu na pozadí spřádat, co jsem mu měl říct nebo jak jsem mu to pěkně natřel a kam jsem ho ještě mohl poslat a už jsem pryč z reality lásky, už jsem nevědomý, slepý a začínám nevědomky kapku jedu posílat dál v podrážděných rádoby vtipných poznámkách.

Po čase se ve mně špatnost nahromadí a já zjistím, že se cítím hrozně, celý svět mi vadí, všechno je k ničemu. Moje modlitba je prázdná a k ničemu, ani jíst mi nechutná ani spát mi nechutná, nic mi nechutná. A prostupuje mnou nevděk.

Když si svůj stav uvědomím, nenacházím snadnou cestu zpět. I když se chci vrátit do vědomého stavu, do napojení na Ducha svatého, prostě narážím na to, že se není čeho chytit. Jako by se celý vesmír spikl. Jako by mě sám Bůh obviňoval. Žádné argumenty nepomáhají.

Naopak ty Hospodinovy jsou zavalující. “Co jsem ti udělal? Vyvedl jsem tě z otroctví.” Hospodin mi dal život. Dal mi tělo, které funguje tak, jak bych to nikdy nedokázal stvořit. Dal mi smysly, dal mi rozum. Dává mi vzduch, vodu, teplo, stravu. Dal mi přátele. Dal mi Písmo svaté. Dal za mě svého syna. Nabízí mi věčný život. Jak mohu být nevděčný? Hospodin mě obžalovává spravedlivě a jeho žaloba je zdrcující a spravedlivá. Nemohu se s ním přít.

Jaká je tedy cesta ven? Každý si ji musíme najít, je to individuální. Ale řekl bych, že v esenci jde o to opustit současnou pozici a vykročit jiným směrem. Mně třeba funguje si jít zaběhat, pořádně si dát do těla a pak ležet a vědomě dýchat. Pak si začnu zase uvědomovat svoje tělo, uvědomovat si dech, jenž je Duch. Pak se mohu začít modlit a sestoupit, jak mě to jen pustí, hluboko, abych se očistil.

Jsem totiž zodpovědný za své pocity. Jsem zodpovědný za své emoce. Ano, nelze je kontrolovat, nelze je potlačit, nelze je ovládat. Nemá smysl s nimi bojovat. Je nutné je přijmout. I ty nejhorší, jako nenávist, je potřeba přijmout jako svoje a dovolit jim, aby mnou prošly. Ale okamžitá emoce projde a odejde. K čemu se vracím, s čím se ztotožňuju, co zažívám opakovaně, co živím myšlenkami, to se do mě obtiskává. A to už pod kontrolou mám. Nebo to aspoň mohu zásadním způsobem ovlivnit.

Pokud mám například ve svém okolí člověka, který ve mně opakovaně vzbuzuje pocit hněvu, může se to stát jednou, v pohodě, ale podruhé se už mohu pokusit nahlédout na to, proč se ve mně hněv budí. A potřetí už mám něco dělat pro to, aby se ve mně hněv nebudil. Mohu s ním promluvit. Nebo si mohu zkusit najít způsob, jak se mu vyhnout. Nebo mu mohu zkusit hluboce porozumět, aby mi jeho činy přestaly vadit. Zkrátka mám tu situaci řešit.

Žádný univerzální recept na řešení situací samozřejmě není a na to jsme dospělí lidé, abychom věci řešili každý po svém. Ani na zvládání emocí univerzální recept není. Metodiku práce s emocemi by šlo jistě rozpracovat do větších detailů a návodněji. A jsou na to odborníci. Mně tady jde o to, že vůbec máme za svoje pocity zodpovědnost. Nelze za ně vinit okolí.

Ježíš zde navíc dodává, že věci nejsou tak, jak se zdají. Blaze těm, kteří pláčou. Věci, ani ty vnitřní, nejsou takové, jak se zdají být na první pohled, na první pocit. To, co je ve světě dobré, směřuje ke zlu. To, co je ve světě příjemné, směřuje k utrpení. To, co je ve světě bolestné, směřuje k radosti. To, co je ve světě zlé, směřuje k dobru. Proto nelze uctívat nic v tomto světě. Nelze se na ničem zastavit, ať to je dobré nebo špatné. Nelze si zakládat na tom, že jsem dobrý, protože se ukáže, že vlastně dobrý nejsem. Ale stejně nesprávné by bylo říct si, že pro svoje provinění jsem špatný.

Slyšel jsem takovou moudrost, že nezáleží na tom, na jaké úrovni jsme, ale na tom, jak ochotni jsme z ní vystoupit. Mně hodně záleží na tom, jak živý a funkční mám kontakt s Hospodinem. A tak ho chci udržovat v kondici. Nic na tomhle světě tohle nepřeváží – naopak, průchozí kanálek Ducha svatého mi nejlíp umožní dobře nakládat s věcmi tohoto světa. Pojďme se dát do pohody a do klidu a do radosti a z té pohody a z toho klidu a z té radosti dělat cokoliv dalšího. O to prosím pro nás všechny pomoc.