CČSH Třebíč

Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“
(Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)
Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.
Adam tenkrát řekl:
„To je konečně ona:
kost z mých kostí,
tělo z mého těla!
Bude se nazývat manželkou,
neboť je vzata z manžela!“

To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem.

Ten budoucí svět, o němž mluvíme, Bůh nesvěřil andělům. Písmo na jednom místě prohlašuje:
„Co je člověk, že na něj pamatuješ,
co je lidský tvor, že tě zajímá?
O málo nižším než anděly jsi jej stvořil,
slávou a ctí jsi korunoval jej,
k jeho nohám jsi složil vše.“

Když tedy vše položil do jeho moci, nezbylo nic, co by mu nepoddal. Teď ovšem ještě nevidíme, že by vše bylo v jeho moci. Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny. Ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, se totiž rozhodl přivést mnoho synů do slávy, a tak považoval za vhodné přivést původce jejich spasení k cíli skrze utrpení. Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci, když říká:
„Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit.“

Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“
„Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.
„Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ odpověděli.
„To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš. „Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘. ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo.‘ A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“
Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali. Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní. Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“ Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“ Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.