- Lukáš 16, 1-13
- další překlady
Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘
Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘
Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘
A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal rozumně! Synové světa totiž bývají ve svých záležitostech rozumnější než synové světla.
Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků. Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství? A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?
Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“
Příští týden obhajuju diplomovou práci. Psal jsem o Karlu Makoňovi. Pokládal jsem si v ní otázku, co vlastně Karel Makoň říká. Proč jsem si tu otázku pokládal? Karel Makoň říká, že člověk může žít vědomě spojen s Bohem, jako vědomě věčná bytost. Žádné nebe po smrti, ale nebe teď a tady. Já jsem člověk, který dosahuje cílů. Pracuju na něčem, za něčím jdu, mám cíl. Vždycky jsem to tak měl. Je to dokonalý předpoklad pro životní zklamání. Celý buddhismus – a buddhismus je boží! – je postaven na tom, že dosahovat cílů je blbost a vede jen ke zklamání. Vede člověka k tomu, aby si uvědomil, že v dosahování cílů štěstí nespočívá. Makoň ale říká, že jeden cíl za dosažení stojí: Království Boží. Opakování jeho zkušenosti, pro kterou je předurčen každý člověk. Mě to oslovilo víc než to, že bych se měl vzdát dosahování cílů. Ten nejvyšší cíl, který si člověk může vytknout, na jehož dosažení musí nasadit úplně všechno, co má a čím je, ale kterého vlastními silami vůbec nemůže dosáhnout – takový cíl beru. Život bez Boha je k ničemu, vede jen ke smrti, zklamání a zkáze. A život postavený na víře není taky nic pro mě. Založit svůj život na tom, že věřím, celý život věřit… jaká je šance, že budu žít ve fikci, v sebeobelhávání? Kolik lidí věřilo, že Bůh je uzdraví, vysvobodí, že jim vrátí milého z války, a pak se ve zklamání odvrátilo od Boha? Kolik lidí věřilo ve svoje schopnosti? Ve vědu, v techniku, v nějakého pana prezidenta? Víru rozhodně neopouštím a překonávám pomocí ní překážky, o které bych jinak zakopl. Ale nemůžu na víře postavit svůj život, na to jsem příliš vychován ke kritickému myšlení. Svoji víru potřebuju nepřetěžovat a živit jako zvířátko, které mám v kapse, a občas ho poslat na průzkum, kam nedohlédnu. Nemám víru jako velblouda, na kterém bych mohl přejet přes celou poušť života. Karel Makoň svědčí, že jde žít ne ve víře, ale v jistotě. V autentickém prožívání Boží přítomnosti, v jeho moci a v jeho svobodě. A já to beru. Já to chci. Za tímhle půjdu. Makoň sám pro mě tolik důležitý není, ale to, o čem svědčí, to chci. Po té cestě, na kterou zve, chci putovat.
Jestliže tedy mám tento cíl, jak ho dosáhnu? Je nabíledni, že ignorovat rady, které Makoň sám dává by bylo hloupé. On jako člověk, který s Bohem ve vědomé jednotě žil, je prvním zdrojem vodítek, na kterém je logické se poohlížet. Samozřejmě že by mohlo stačit si jeho dílo prostě soustředěně přečíst a poslechnout, ale když mi bylo dáno informatické vzdělání a příležitost zpracovat teologické téma, proč toho nevyužít, abych jeho poselství zmapoval i touto cestou? A taky tím mohu pomoci lidem, kteří hledají podobně jako já, aby u Makoně snáze našli, po čem jejich duše prahnou.
Ostatně dnešní čtení nám podává velmi kontroverzní obraz nepoctivého správce, který rozdává jmění svého pána, aby si u nich získal kredit, a pán ho za to zcela překvapivě chválí. Trochu se v tom správci vidím. Makoňovo učení rozhodně není moje, je Boží, je to majetek mého pána. A já z Pánova majetku rozdávám ostatním lidem, abych tím u něho zmenšil jejich dluh. A tak jako nepoctivý správce to dělá zištně, tak i já to dělám, abych dostal diplom. Správce nečekal, že by ho za to pán pochválil a ani já to nečekám, protože v principu na tom, studovat teologii není nic lepšího než na jakékoliv jiné do světa orientované činnosti. Určitě si nemyslím, že by v tom bylo cokoliv záslužnějšího než třeba v poctivém studiu ekonomie nebo v poctivém uklízení záchodů.
Ne, Boží chválu opravdu nečekám a to, že pán správce chválí, beru jako výraz toho, že Bůh jedná tak, jak to člověk nečeká. A to na něm miluju.
Facebook