- Filemonovi 1, 1-25
- další překlady
Pavel, vězeň Ježíše Krista, a bratr Timoteus
Filemonovi, našemu milému příteli a spolupracovníku, sestře Apfii, našemu spolubojovníku Archipovi i církvi ve tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Kdykoli tě zmiňuji ve svých modlitbách, děkuji svému Bohu, neboť se doslýchám o tvé víře v Pána Ježíše a lásce ke všem svatým. Modlím se, aby se sdílení tvé víry naplno projevilo díky poznání všeho dobrého, co máme v Kristu. Tvá láska nám přináší velikou radost a povzbuzení, bratře, neboť jsi potěšil srdce svatých. Proto ačkoli bych ti mohl v Kristu směle přikázat, co se patří, pro lásku raději prosím – já Pavel, už stařec a teď také vězeň Krista Ježíše. Prosím tě ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve vězení, Onezima, který ti kdysi nebyl prospěšný, ale nyní je velmi prospěšný tobě i mně.
Posílám ti ho zpět jako své vlastní srdce. Chtěl jsem si ho nechat u sebe, aby mi v mém vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný. Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy – ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu.
Máš-li mě za společníka, přijmi ho jako mne. Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně. TOTO PÍŠU JÁ PAVEL SVOU VLASTNÍ RUKOU: JÁ TO ZAPLATÍM! Snad ti nemusím připomínat, že mi dlužíš i sám sebe.
Nuže, bratře, ať z tebe mám v Pánu užitek i já; potěš mé srdce v Pánu. Píšu ti v jistotě o tvé poslušnosti a vím, že uděláš více, než žádám.
A ještě něco – připrav pro mě pokoj. Doufám totiž, že se k vám díky vašim modlitbám budu moci vrátit.
Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš.
Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem.
Dnes jsme přečetli celou jednu biblickou knihu – List Filemonovi. Mysím, že to je nejkratší kniha, kterou v bibli najdeme. A vyčnívá nejen svojí délkou. Je to autentický Pavlův list, kde posílá uprchlého otroka zpátky jeho pánovi. To samo o sobě by nás mohlo a snad i mělo šokovat. Málokde jako tady se dá ilustrovat, jak pomocí bible v historii lidé argumentovali pro svoji agendu. Když válčil sever proti jihu a vedl se spor o to, zda otrokářství ano či ne, obě strany tímto listem argumentovaly. Seveřani tím, že Pavel nabádá Filemona, aby Onezima už měl ne za otroka, ale za bratra. Jižani zase tím, že uprchlého otroka posílá zpátky ke svému pánovi, kam patří, a jemuž patří. Vůbec se nepohoršuje a nepozastavuje nad tím, že je otrokem, a že vůbec otroci jsou.
Pavel skutečně nebyl žádný politický revolucionář. Možná, že byl sociální revolucionář tím, že budoval komunity, které fungovaly jinak než okolní svět, ale nesnažil se změnit systém nějakým převratem. V Prvním listu korintským jasně píše, že kdo je otrok, nemá usilovat o svobodu, ale pokud se mu ta možnost naskytne, má ji využít. Svobodu však mají i při svém zotročení v Kristu. Naopak pánové mají hledět, aby byli otroci Kristovi, takže si nemají myslet, že jsou něco víc, než jejich otroci. Svobodní nemají usilovat o manželství, manželé nemají usilovat o rozvod. Prostě nechte vnější věci tak, jak jsou, udělejte si pohodu v tom, co máte, a soustřeďte se na přicházejícího Krista.
Mne na listu Filemonovi zaujalo, jak s Filemonem Pavel mluví. “Mohl bych ti v Kristu nařídit.” “Dlužíš mi sám sebe.” “Připrav mi ubytování.” Z Pavlovy schopnosti argumentovat různě různým adresátům, a vždy velmi, velmi promyšleně, můžeme vcelku jasně usoudit, že to nebyl žádný sociální ťulpas, a že tedy věděl, že si tenhle tón k Filemonovi může dovolit, že zkrátka takhle to mají mezi sebou nastavené a nebude to působit arogantně, protože to by Onezimovi asi moc nepomohlo. A to prosím mluvil s boháčem, který si vlastnil otroky, takže s žádnou nulou.
A jak známe Pavla, a i z kontextu samotného tohoto dopisu je vcelku jasné, že Pavel si nevysloužil Filemonovu přízeň, až podřízenost, nějakým finančním nebo jinak světským přispěním. Není to tu explicité řečeno, ale je jasné, že Pavel si Filemona získal tím, že mu zvěstoval Krista, pokřtil ho, učinil křesťanem, snad i vyučil ve slovu Božím.
Já z toho dostávám touhu a možná i trochu závist. Taky bych chtěl mít v životě takového Božího svědka, který by mi Krista dokázal přiblížit tak, že bych pro něj byl za to udělat cokoliv. Já jsem tady od toho, abych vám Kristovo evangelium kázal. Tak tady jsem a snažím se o to. A teď si představte, že bych se na vás obrátil jako Pavel na Filemona. “Mili, pro lásku tě prosím, ale mohl bych ti nařídit – vemeš si domů tady tuhle ukrajinskou rodinu.” Nebo “Lubo, dlužíš mi sám sebe, omítneš naproti v rabinátu zdi.” No to je k smíchu, to by bylo tak absolutně nepatřičné, až to vlastně nejde vzít vážně. “Radoslavo, připrav mi ubytování.”
Ale Pavel se tak na Filemona obrací a obrací se tak na něho s vědomím, že to odpovídá jejich vztahu. Že Filemon nepozvedne obočí, neřekne si “To snad není možné, co ten Pavel je za arogantního blba! Spíš byl moc rád, že mu Pavel napsal, ostatně proč by se jinak ten list zachoval? Kdyby to Filemona popudilo, asi by ho spíš na místě roztrhal, ale on ho opatroval a dal i k přečtení svým bratřím a sestrám, takže ho dnes můžeme v bibli číst.
To znamená, že Pavel musel Filemonovi přinést nesmírnou reálnou hodnotu. Takovýhle vztah se neudělá na základě toho, že mu Pavel povypráví nějaký inspirativní příběh o smrti a vzkříšení. Kecálků bylo v antice dost. Tohle ukazuje jasně, že to, co Pavel Filemonovi a patrně spoustě dalších lidí přinesl, mělo takovou reálnou, citelnou hodnotu, že je to Pavlovi zadlužilo jejich životem.
A tohle, to, za co byl Filemon Pavlovi dlužný, to je to, na co se chci soustředit. Abych mohl Krista poznat takovým způsobem, že to ze mě udělá jiného člověka. Člověka, který si na sebe bude moct s čistým svědomím vztáhnout nejen kárání v Písmu svatém, ale i milá a povzbudivá slova. Když Pavel Filemonovi píše, že děkuje Bohu, když slyší o jeho víře, když ho nazývá bratrem, když říká, že mu jeho láska přinesla velkou radost, taková slova si k sobě chci moci vztáhnout.
A co si z hloubi duše přejeme, to se nám už začíná plnit.
Facebook