Půst – CČSH Třebíč

Genesis 9, 8-17: další překlady
Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: „Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy. Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi.“
Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblaky a v oblacích se ukáže duha, připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. Když se v oblacích ukáže duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“
Bůh Noemovi řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi.“

1. Petrova 3, 18-22: další překlady
Vždyť i Kristus, sám spravedlivý, jednou trpěl za hříchy nespravedlivých, aby vás přivedl k Bohu. V těle podstoupil smrt, ale v Duchu dostal život. Tehdy přišel kázat duchům v žaláři – těm, kteří kdysi za Noemových dnů nechtěli uposlechnout, zatímco Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik (totiž osm) duší. Naplněním tohoto předobrazu je křest, který nám teď přináší záchranu – nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek dobrého svědomí před Bohem – skrze vzkříšení Ježíše Krista, který odešel do nebe a je po Boží pravici, kde jsou mu poddáni andělé, vlády i moci.

Marek 1, 9-15: další překlady
V těch dnech přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a dal se od Jana pokřtít v Jordánu. Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ Duch ho pak ihned vypudil na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.
Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“

Ve středu nám začalo postní období. Půst se tradičně dodržoval jako poslušnost Bohu, pak se od něho s osvícenstvím a reformací a odklonem od tradičního náboženského života odstupovalo a teď se zase vrací jako očistná metoda. Zaměření na tělesné i psychické zdraví, výzkum a opětná popularita starodávných zvyků přinesly půst opět do hledáčku veřejnosti. Píše o něm každý lifestylový časopis a samozřejmě je to dobrá příležitost prodat nějaký ten produkt, který vám s detoxem zaručeně pomůže. Říkám to s jistou ironií, ale nehážu všechno do jednoho pytle, určitě je i hodně dobrých a užitečných věcí, které s očistou ogranismu mohou pomoci, ačkoliv ty nejlepší metody jsou zadarmo nebo téměř zadarmo, jako třeba šankaprakšalána čili jogínská očista střev, na kterou potřebujete jen vodu a sůl, urinoterapie nebo samotný půst.

To jsme v oblasti tělesných očistných metod, na které se půst v moderním pojetí často redukuje. Já proti tomu nic nemám, naopak si myslím, že tělo je chrám Boží a pravidelně v něm vygruntovat je moc dobrý nápad. A i kdybychom půst pojali jenom takhle, pořád to bude dobré.

Víc mě ale zajímá opravdová podstata postu. Nemůžeme se k němu stavět jako čistě k tělesné záležitosti. Kdybychom to udělali, mohli bychom se v postní době ještě víc upnout na svoje tělo, pěkně si ho očistit a ještě víc se s ním ztotožnit, zlobit se, když mu něco nebo někdo uškodí, a od Boha se víc odvrátit než se k němu přimknout. Nene, půst je záležitostí především duchovní nebo spíš záležitostí lásky. Jde o to odvrátit pozornost od věcí tohoto světa a obrátit se k Bohu. Jenomže Bůh není jako jedna z ostatních věcí, není to jako když člověk přepne program nebo se přestane dívat na jednu věc a začne se dívat jinam. K nelibosti bratří evangelíků musím i oponovat tomu, že by se k Bohu člověk obracel prostě tím, že bude číst Bibli. Dá se číst Bibli a vůbec jí nerozumět, to říkám z vlastní opakované zkušenosti. A dá se číst Bibli a nacházet tam strašně moc různých podnětů a odvádět se ještě dál od podstaty, od Boha. Obrátit pozornost k Bohu spočívá v tom, že ztlumíme ostatní podněty. To, že Boha máme v srdci, už se stalo skoro klišé, ale je to pravda, on je k nalezení v našem nitru. Ovšem přes hluk světa ho neslyšíme.

Proto je tady půst, aby nám každoročně připomněl se do něho zaposlouchat. Je to přirozený cyklus, že člověku Bůh požehná, začne se mu dařit, přirozeně se začne starat o to, co mu vzkvetlo, zapomene na Boha, ten ho klepne za uši, člověk trpí, obrátí se k Bohu, ten mu požehná a jde to nanovo. V deuteronomistických knihách, tedy v knize Jozue, Soudců, Samuelových a Královských, je tento cyklus popisován v bezpočtu příkladů. Ale lepší je, když to jde po dobrém a dobrovolně, tedy když Bůh člověka nemusí klepnout za uši a člověk od “svého” odstoupí sám, když mu to Bůh doporučuje.

Není to ale o tom, že bychom se měli postít, jen abychom se vyvarovali Božího trestu. Když je to ze strachu, taky to funguje, ale umíme to i líp. Ono být napojen na Boha a slyšet jeho hlas je sladkost jiného druhu, nesrovnatelná se sladkostí z “něčeho”. Postít se proto můžeme ne ze strachu, ale že se nemůžeme dočkat, až z nás všechny ty povrchní prožitky spadnou a pocítíme sladkost Boží přítomnosti.

Všimněme si, že Ježíš se šel postít, protože ho k tomu pudil Duch. Prostě cítil, že je ten pravý čas. A stalo se to bezprostředně po jeho křtu, byla to prostě první věc, kterou udělal, když vstoupil na scénu. Křest je to, když člověk opustí život pro sebe a pro cokoliv na tomto světě a rozhodne se žít pro Boha. Ježíš byl podle Lukáše do té doby oddán své rodině. Žil pro ně – samozřejmě skrz ně pro Boha, ale byl součástí rodiny. Teď se nechal pokřtít, rodinu opustil a šel léčit lidi a kázat království Boží. Ale než šel kázat, čtyřicet dní se postil. Čtyřicet dní je v židovské symbolice “dostatečný, naplněný čas”. Prostě se postil tak dlouho, až to stačilo. Oprostil se od minulosti, od všeho, co se na něm drželo.

A jestliže my se chceme zvát jeho učedníky, potřebujeme se křtít pravidelně, protože pravidelně začínáme znovu a znovu žít pro sebe. A tak taky potřebujeme znovu a znovu půst, abychom si připomněli, že jsme nic. Abychom si procítili svoji křehkost, svoji závislost na Bohu. Abychom přerušili řetězec třeba udržování nálady a energie jídlem a kafem. Abychom si dovolili být míň výkonní a trochu roztřesení, slabí. Abychom zažili to, že všechno nezvládneme a že bez Boží pomoci jsme úplně nemožní.

Mně úplně nefunguje úplně se držet v pocitu hladu, protože pak jsem nevrlý, ztrácím zrak a hlavně se soustředím na svůj pocit hladu. Ale odříct si alkohol, sladkosti, maso a jíst jen tehdy, když mám opravdu hlad, a jen tolik, kolik opravdu potřebuju, to jde. Když jdu na oběd, beru si krabičku, abych se nemusel rozhodovat mezi plýtváním a jezením víc, než potřebuju. A když někdy něčemu neodolám a zásady poruším, beru to jako připomenutí mé vlastní nedokonalosti a vzdám Bohu čest za to, že jediný dobrý je on, a dík za to, že má se mnou trpělivost. Držím se prostých věcí, místo hudby poslouchám ticho. Věřím, že každý z nás najde spoustu vlastních kreativních cest, jak půst pojmout. I odříkání je umění v tom smyslu, že ho jde dělat na mnoho způsobů a dá se tam dělat mnoho zajímavých originálních rozhodnutí.

Přeju vám všem, ať letošní postní období prožijete hluboce a v pocitu Dobra. A hlavně ať ho prožijeme ve vlídnosti k ostatním, ale hlavně sami k sobě a v radosti ze života na tomto krásném světě, který nás vede do přítomnosti našeho milujícího a milovaného Pána.