- Izajáš 43, 16-21
- další překlady
Toto praví Hospodin,
který razí cestu na moři
a stezku mohutnými vodami,
který přivádí vozy s koni
a vojsko i posily
nechává padnout, aby nevstali,
jako knot lampy aby uhasli:
Nevzpomínejte na věci minulé,
o starých neuvažujte!
Hle, já činím novou věc,
a klíčí právě teď – vy to nevíte?
Ano, způsobím cestu na poušti
a na pustinách potoky.
Divoká zvěř mě bude ctít,
pštrosi i šakali,
že jsem způsobil vody na poušti
a na pustinách potoky,
abych napojil svůj vyvolený lid,
lid, který jsem si vytvořil,
aby mou chválu hlásali.
- Filipským 3, 7-14
- další překlady
Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista, s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře. Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti, abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých. Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. Nemyslím si, bratři, že bych to už získal, ale jde mi jen o jedno: zapomínaje na to, co je za mnou, vztahuji se k tomu, co je přede mnou. Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši.
- Jan 12, 1-8
- další překlady
Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“ To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“
Když si představíme, jak Marie, Lazarova a Martina sestra, vzala velikánské množství drahé vonné masti a celé to na Ježíše vypaplala, asi mi dáte za pravdu, že to je potřeba dát do nějaké paralely s něčím z našeho světa. Já nevím, třeba s celou lahví chanelu číslo 5 nebo s litrem nějakého bio fair-trade arganového oleje. Každopádně já když si představím, jak nějaká holka tohle celé najednou vypatlá najednou na někoho ještě ve společnosti, tak taky zavrátím oči, co to je za blbost, nejen že to je plýtvání, ale že to je kontraproduktivní. V případě chanelu by pomazaný začal smrdět, že by s ním nešlo vydržet v jedné místnosti, a v případě arganového oleje by začal vypadat odpudivě a na dlaždičkách by neudělal dva kroky, než by sebou praštil o zem. To bych si asi řekl, že ta holka má IQ rumunského karburátoru a rozhodně bych to nebral, jako že dotyčného důstojně uctila.
Evangelista Jan to ale v tomhle světle nevidí. Což bude podle mě hodně tím, že žijeme v době materiálního přebytku. I když chanel číslo 5 něco stojí a arganový olej taky, pořád to koupit není absolutně problém, a problém je spíš v tom, že si věcí nevážíme a plýtváme jimi, zatímco evangelista předpokládá, že v libře vonné masti uvidíme obrovskou hodnotu.
Čeho máme málo, soudím aspoň podle sebe, je čas. Třeba jako kdyby si vzala půl roku neplaceného volna, aby udělala něco, třeba složila píseň, jíž by Ježíše uctila. I tehdy by jí šlo dobře namítnout z pozice Jidášovy, že kdyby radši toho půl roku pracovala, mohla by výdělek použít na dobročinnost a tím by pro Ježíšovu věc udělala víc.
Ta Jidášova pozice není zas tak nerozumná: Kdo je lepší křesťan, a kdo je věrnější Ježíšovu poselství? Ten, kdo tráví celé dny na modlitbách nebo ten, kdo jde a dělá něco pro bližního? Ježíš nás taky nevede k tomu, abychom na něho celou dobu jenom patlali vonné masti, nebo abychom celý život trávili v ústraní. Vede k životu činnému, rozumnému, ke konání praktického dobra. Ale vždycky si sám najde čas na modlitbu v ústraní a vždycky má poslušnost Bohu na prvním místě, i když je to nerozumné, i když ho to stojí život.
Marie vůbec neví, co dělá. Když Ježíšovo tělo laská vonnou mastí, nemá tušení, že za pár dní bude viset na kříži. Dělá to prostě z lásky.
My teď máme spoustu příležitostí konat praktické dobro. Uprchlíků přibývá a poskytnout všem zázemí, to si vyžádá spoustu obětí a úsilí. Naše dnešní evangelium nám v této situaci připomíná, že si nemáme pro samou pomoc bližnímu odpírat čiré iracionální projevy lásky a zbožnosti. Ať nám kdokoliv vyčítá, že místo abychom dělali něco užitečného, věnujeme se svojí duši, můžeme ho usadit, jako Ježíš usadil Jidáše. Když cítíme potřebu být o samotě, místo abychom šli někomu pomoct, dopřejme svojí duši, která je jedno s Bohem, tento luxus. Nemusíme z kostelů dělat noclehárny, když se tam shromažďujeme k vroucímu uctívání Krista. A nezapomínejme i, že Bůh se nám zjevuje ze všeho nejvíc v našich milovaných. Dopřávejme si i v době krize výživný, bohatý čas jen a jen se svým partnerem nebo partnerkou. Když budeme žít jen praktickými věcmi, stanou se z nás zrádci Páně. Pečujme o svoji duši.
Facebook