- Izajáš 55, 1-9
- další překlady
Ach, všichni žízniví, pojďte k vodě,
i vy, kdo nemáte žádné peníze!
Pojďte, kupujte a jezte,
pojďte, kupujte bez peněz
víno a mléko bezplatně!
Proč utrácíte peníze nikoli za chléb
a svůj výdělek za to, co nenasycuje?
Poslechněte raději mě a jezte, co je dobré,
potěšte svou duši lahodným pokrmem.
Nakloňte ucho a pojďte ke mně,
poslouchejte a živi budete.
Věčnou smlouvu chci s vámi uzavřít,
potvrdit lásku, již jsem Davidovi zaslíbil.
Hle, učinil jsem ho svědkem pro lidi,
aby vedl a učil zástupy.
Hle, zavoláš národy, které neznal jsi,
a národy, jež tě neznaly, k tobě poběží
kvůli Hospodinu, tvému Bohu,
kvůli Svatému izraelskému, jenž tě oslaví.
Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení,
volejte k němu, dokud blízko je.
Ničema ať svou cestu opustí
a hříšný člověk své smýšlení.
Ať se vrátí k Hospodinu – slituje se nad ním;
k našemu Bohu, který štědře odpouští.
Mé smýšlení není vaším smýšlením
a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
- 1. Korintským 10, 1-13
- další překlady
Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. Všichni jedli tentýž duchovní pokrm a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“.
To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.
Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl. Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.
- Lukáš 13, 1-9
- další překlady
V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“
Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně. Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘ Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím, snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.‘“
Je třetí týden postu, třetí týden války, je neděle a my stojíme před tváří Boží. Šok z toho, co se strhlo na východ od slovenských hranic pomalu přechází v novou každodennost s reálnými důsledky pro nás. Pohonné hmoty byly zdražené, už když jsme se viděli minule. Teď řešíme, jak pomoct uprchlíkům. Budeme mít hlouběji do kapsy – vždyť jsme se ani nestačili vzpamatovat z covidu a už další velká rána. Asi budeme muset investovat mnohem víc než dosud do vlastní obranyschopnosti, to jsou výdaje, které určitě pocítíme. O pracovní trh se budeme dělit se stovkami tisíc nových lidí, a práce je to, o co se budeme dělit nejradši. A že válka zůstane jen na Ukrajině… možná si nepřipouštíme, že by to mohlo být jinak, ale Ukrajinci se na to v půli února asi dívali podobně. No prostě na nás začínají vystrkovat hlavu problémy a nouze a nejistota a ohrožení. A to dlouhodobé. A to nás může snadno uvést do pocitu, že nemáme z čeho dávat, že sami máme málo.
A tady nám prorok Izaiáš říká, abychom, kdo žízníme, šli k vodám a kupovali bez peněz. A nejen vodu, ale i jídlo, ba i víno a mléko. Izaiáš mluví o dostatku, o hojnosti. A mluvil k lidem, kteří žili v materiálním nedostatku a nejistotě mnohem naléhavější než teď my. Co to je? Jakou hojnost jim to nabízí? Je to hojnost Bohem daná, najdeme ji u Boha. To je jasné, ale co to konkrétně znamená? Jak se k ní dostaneme?
Jednak to můžeme vidět psychologicky. Když si uvědomíme dobro, které od Boha dostáváme, svět se rozjasní a my tím utvoříme realitu hojnosti. Máme tady mír, máme svobodu, nikdo nás nezavírá na 15 let do vězení za to, že pravým jménem pojmenujeme to, co vláda dělá. Stačí si tohle uvědomit, a aspoň mě osobně to zavalí vlnou vděčnosti, až euforie. A hned si řeknu, že jestli za to teď platím o deset Korun víc na litr nafty, tak potom opravdu s největší radostí.
Ten pohled na dobrou stránku věci, ta orientace na vděčnost způsobuje něco, čemu Číňani říkají vnitřní úsměv. My bychom asi řekli pozitivní naladění. A pozitivní naladění má za následek to, že generuje další pozitivní události. Zkrátka co do svého okolí vyzařujeme, to v něm rozmnožujeme a to se pak na nás i odráží. A tím generujeme skutečnost nějaké kvality.
Teď byste mě mohli obvinit z esoterismu. Skutečně, to, že svým mentálním nastavením něco vyzařujeme do prostoru a tím ovlivňujeme, co se v okolním světě stane, to není součástí ani striktně vědeckého ani striktně náboženského myšlení. A to mě přivádí k problematice úrovní zákonitostí.
Když chod událostí zkoumáme vědeckým přístupem, z úrovně hmoty, opakovatelnými pokusy, nacházíme zákonitosti, které se opět odvíjejí od hmoty. Když se začneme orientovat na energie, začneme odhalovat zákonitosti na úrovni energií. A ty zákonitosti se nám začnou potvrzovat, usadíme se v mentálním modelu. Vědecky, materialisticky uvažující člověk když něco vidí, vysvětlí si to podle zákonitostí, které zná, a utvrdí ho to v jeho pojetí. Když pak slyší od ezoterika, že to například bylo dáno působením jemných energií, připadá mu to jako naprostá hloupost. Člověk smýšlející způsobem ezoterním vidí tutéž věc a vysvětlí si ji podle zákonitostí, kterým věří on, a bude vědátora vnímat taky jako pošetilce. Nevytváříme si totiž obraz o světě jenom z toho, co sami usoudíme, ale posloucháme úsudky druhých, čerpáme ze zdrojů. Můžeme si zkušenosti předávat, takže můžeme čerpat z moudrosti generací před námi a taky se nechat manipulovat.
Tím nechci říkat, že by vědecká a ezoterní úroveň si byly rovny a obě stejně pomýlené nebo obě stejně pravdivé. Jsou různé, protože věda se drží hmoty, takže její poznatky jsou spolehlivější a méně závislé na interpretaci. Ezoterika se dotýká vyšších sfér než věda, čímž nabízí větší možnosti, ale taky větší nebezpečí toho, že člověk stoupne vedle, prostě se nemůže držet doslovného návodu a mít zaručený týž výsledek jako u předchůdce. Ale to jsem odbočil. K ezoterice se určitě někdy s chutí vrátím víc dopodrobna, ale teď se chci držet toho, jak vyslyšet Izaiášovo pozvání k hojnosti zadarmo.
Můžeme se tedy na to, co se děje, dívat z hlediska hmotných zákonitostí. Ceny budou stoupat, inflace pokračovat, strávníků přibývat, zdrojů ubývat, takže co s tím? Soustředit se na zaopatření základních životních potřeb na nějakou dobu dopředu? Šetřit? No dojdeme přesně k opaku toho, co nám říká prorok Izaiáš. Žádná hojnost z toho nekouká.
Můžeme se na to dívat z pohledu karmy. Co si kdo zaslouží, to dostane. Když budeme věrni Božím přikázáním, Bůh nás nebude trestat. V tom nás také utvrzuje Starý zákon. “Budete-li plnit má přikázání, bude se vám dařit dobře. Budete-li porušovat moje přikázání, potrestám vás.” Když se na to člověk dívá z hlediska hmotné zákonitosti, nefunguje to. Ostatně už i starozákonní knihy Kazatel, Job nebo někteří proroci si toho všímají. Ale když člověk náhled změní, pak to funguje. Cokoliv udělám zlého, vrátí se mi. Bůh netrestá, ale vede, vším mě vede ke svobodě a spáse. Dobrými i špatnými událostmi. A čím vědoměji a dobrovolněji následuju, tím jemnějšími a láskyplnějšími prostředky mě Bůh může vést.
Nejde o mechanické plnění příkazů ze seznamu, jde o to, naslouchat Boží vůli. A Bůh mě pak povede a nebude mít důvod mě trestat nebo stíhat nějakou bídou. Tak mohu zažívat hojnost z Božího pramene, jak to Izaiáš radí.
Logika zásluhy a odplaty – dělám to, co po mně Bůh chce, jsem odměněn; dělám to, co Bůh nechce, jsem trestán – vede k logickému závěru, že kdo je stižen neštěstím, protivil se Boží vůli. Ano, to jistě. Kdybychom všichni žili podle vůle Boží, tak tu máme království Boží v celé kráse – a to JE možné! – a rozhodně bychom teď neměli nikoho stiženého válkou. Takže ano, kdo je stižen neštěstím, má to z protivení se Boží vůli. Jenomže nenechme se zmýlit, že by ti, kdo jsou stiženi, se protivili nutně víc než ti, kdo jsou ještě jakž takž nezasaženi! Mně se nezdá, že by bylo nějak zvlášť nutné zrovna vám tohle nějak připomínat. Nesetkal jsem se s přístupem, že by někdo říkal, že si to ti Ukrajinci zasloužili svojí hříšností. Ale přesto mi to připadá důležité. Podobenství pána Ježíše o fíkovníku, který nenese ovoce, a který se má už už vytnout, mi na mysl přináší jiné podobenství. Totiž že kdybychom chtěli Ukrajincům nebo vlastně možná i Rusům říkat, že si za to můžou sami a že jim to patří, tak by to bylo, jako kdyby ve hmoždíři po úderu paličky se jedno zrnko pepře vytahovalo nad druhé, že ono zůstalo celé, takže má určitě větší zásluhy. No však než se pepř nadrtí, chce to bouchnout tak padesátkrát, že?
V tom hmoždíři jsme všichni. Všichni jsme spoluzodpovědni za to, jak jako lidstvo zacházíme s planetou Zemí. Všichni jsme spoluzodpovědni za to, jaká nastala politická situace, z níž válka vzešla. Nebo myslíte, že za to spoluzodpovědní nejsme? Že za to můžou mocní? Putin a jemu podobní? No ano, ale někdo je vychoval k tomu, že moc je nad lásku a prospěch nad odpovědnost. A oni se k moci dostali proto, že zrcadlí nás ostatní. Kdo jiný než my vychovává další generaci, která dílo zkázy dokoná nebo zvrátí? Kdo jiný než my tedy musí akutně pocítit, že výkon musí být v hodnotách až daleko za pocitem jednoty s ostatními a osobní zisk daleko za Božím ziskem? Všechno je, jak má, a Bůh nás netrestá, Bůh nás vede.
Krom hmoty a krom karmy se na věc můžeme dívat ještě z pozice Království Božího. Vším, i přívalem uprchlíků a cenami nafty nám Kristus dává ukazatele na cestě za ním, do jeho království, do stavu, v němž on v našem nitru kraluje. Jestliže naším cílem není v první řadě mít se na zemi dobře, ale pustit Boha, tedy svoje nejlepší já, ke slovu, pak všechny nesnáze jsou nám požehnáním a pomocí. V hledání Království Božího nám skutečně všechno všecičko jen pomáhá, stačí, abychom Království Boží hledali především. V kom Bůh kraluje, tomu je i na zemi dobře. Ale Kristus nám slibuje, že i tomu, kdo je teprv na cestě, bude vše přidáno.
Věda i karma, i ta ezoterika mohou být užitečné koncepty, každý po svém a pro každého jinak. Určitě bych neignoroval zdravý rozum a připravil se hmotně na to, co přichází. Určitě bych neignoroval zákon rezonance a ladil své nitro pozitivně, abych vytvářel pozitivní skutečnost. Určitě bych neignoroval zákon odplaty se snažil konat dobro, abych si zasloužil dobro. Ale moc bych na tom nebazíroval a nebál bych se v těchto úrovních selhávat. Perspektiva Království Božího je ta nejvyšší, o které vím, a zcela univerzální. Udělejme bezvýhradné kralování Boží v našich nitrech svým prvořadým cílem a mír, hojnost, svoboda a vše, co potřebujeme, nám bude přidáno.
Facebook