Vernisáž – CČSH Třebíč

Exodus 20, 1-6: další překlady
Bůh promluvil všechna tato slova:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.
Neměj žádné bohy kromě mne.
Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.

Skutky 17, 22-31: další překlady
Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé. Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji.
Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.‘
Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu. Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“

Lukáš 17, 26-30: další překlady
Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

Dnes po bohoslužbě se u nás zahájí výstava obrazů, které už máme kolem sebe. Tento sakrální prostor se na chvíli stane výstavní síní a místem setkání veřejnosti. Je to v pořádku? Neodkláníme se tím od toho, co zde probíhat má? Nezpronevěřujeme Boží věci světským zájmům? Já jsem přesvědčen, že ne, a dokážu si představit, že někoho můžu zviklat v tom, jak nás jako náboženskou obec vnímá, už tím, že tu otázku pokládám. Možná už jen tím, že připouštím, že vystavovat tady obrazy uspořádat vernisáž by mohlo být v rozporu s duchem tohoto místa, vnáším zbytečný pocit, že se bohulibost dnešní akce vůbec zpochybňuje. Já si ale nemyslím, že to je zbytečné, protože je lepší otázku položit a zodpovědět, než se jí vyhýbat. A i když třeba vás konkrétně by to ani nenapadlo, že by s tím mohlo být něco v nepořádku, tak někoho jiného třeba ano.

Takže proč by to nemělo být v pořádku? V desateru Božích přikázání, jak v druhé tak v páté knize Mojžíšově, je zákaz výroby rytin a podobizen čehokoliv, co je na zemi, nad ní a pod ní. Ta pasáž je obtížná a každý se s tím vypořádává trochu jinak. Já nejsem hebraista, takže se jen neuměle pokusím hebrejský text doslova přeložit:

Neuděláš si rytinu, žádnou podobiznu ničeho, co je v nebi nahoře nebo co je v zemi dole nebo co je ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani jim sloužit, protože já JHWH tvůj Bůh jsem Bůh žárlivý, navštěvující nepravost otců na synech a do třetí a čtvrté [generace] nenávidících mě. Ale ukazující milosrdenství tisícům těch, kdo mě milují a dodržují moje přikázání.

Problém této pasáže je hlavně v tom, porozumět, co se tady vlastně přesně zakazuje. Český ekumenický překlad si s tím radí tak, že zákaz interpretuje jako zpodobnění samotného Boha: “Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.” Bible 21 dělá něco podobného: “Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.” Oba moderní české překlady tedy pozměňují význam původního textu tak, aby člověku nezakazoval si malovat panáčky. Katolický katechismus jde ještě dál a toto přikázání z desatera prostě vynechává. Zato naše husitské základy víry naopak toto přikázání do desatera opět zařazují jakožto druhé přikázání a interpretují to tak, že je hříšné uctívat chléb a víno jako to dělají katolíci a uctívat bibli jako to dělají evangelíci.

Zkrátka faktem je, že v původním znění desatera je výslovný zákaz zpodobňování čehokoliv a překlady a výklady to pozměňují. Jak ten text samotný tak ty interpretace ale mají jednu společnou věc a tou je, že reagují na nějaký aktuální stav věcí. Ta podpásovka Základů víry CČSH vůči katolíkům a evangelíkům, kde se biblickým textem argumentuje proti jejich praxi, vznikl prostě z toho důvodu, že autoři viděli, že se v katolické církvi skutečně uctívá hostie jako by to byl samotný Bůh. A že se u evangelíků skutečně uctívá Bible, jako by právě ta kniha byla samotným a výhradním slovem Božím.

Já neříkám, že proto je ta pasáž v pořádku a taky máme k základům víry schválený komentář, který to trochu uvádí na pravou míru, ale chci tím říct, že to vzniklo z nějakého reálného důvodu, který teď už třeba není tak citelný. Stejně tak katolický katechismus zákaz ztvárňování vynechává z nějakých důvodů. Moje domněnka je, že se to rozhodli vynechat poučeni dlouholetými násilnými spory o tom, zda ikony ano nebo ikony ne. A v těch bylo zničeno tolik nádhery a zavražděno a zmrzačeno tolik lidí, že to církvi dělá podobnou vizitku jako inkvizice. Stejně tak hlavní české překlady dle mého názoru reagují na překladatelskou tradici, která text přeznačuje tak, aby vystihl to, co je na jeho poselství důležitého, ale nevedl nikoho k tomu, aby pálil obrazy a bořil sochy. Já si tedy za sebe preferuju přesnější překlad a interpretaci zvlášť, než interpretaci zabudovanou v překladu, ale to už je jiné téma.

A stejně tak jako interpretace a překlady biblického textu reagovaly na aktuální stav věcí, reagoval na aktuální stav věcí i samotný text. Zkrátka pisatel té pasáže žil ve světě, kde si lidi dělali bůžky a uctívali je. Šlo tedy patrně o to, že člověk za tím, co má formu, a k čemu se vztahuje, neviděl neuchopitelného a vše přesahujícího Boha. A to ovšem zůstává aktuální. Upínáme se k ekonomice, ke statistikám, k právu, ke státu, k medicíně, k patrnerovi, jako by nám mohli něco dát nebo zaručit. A nevidíme za nimi Hospodina, který jediný vše dává.

Krom toho myslím, že snad nikdo z nás nebere Bibli jako sbírku příkazů, které by se měly doslova dodržovat. I kdybychom se nezabývali tím, co Bible říká k výtvarnému umění, pořád je důležité, zda děláme krok k Bohu nebo krok bokem, takže legitimnost pořádání výstavy má cenu zkoumat tak či tak. Jde spíš o to, v jakém duchu něco děláme než co přesně děláme.

Celé tisíce let lidé napjatě čekali na apokalypsu, na konec světa a poslední soud. Už už to musí být, všechno tomu napovídá. My se vůbec nemusíme na takovou myšlenku upínat, vůbec nemusíme věřit nebo nevěřit, že konec světa přijde. My jsme uprostřed apokalypsy. Rychlost vymírání druhů – ne jedinců, ale celých druhů – je stokrát až tisíckrát rychlejší než je přirozené. Život mizí z naší planety rychleji než když spadl obří meteorit a vyhubil populaci dinosaurů. Děje se to teď. Umíráme.

A jediné, co nás může zachránit, je zázrak. Prakticky všechna zázračná vyléčení z nevyléčitelných chorob u jedinců mají jeden společný faktor: radikální změna životního stylu a hodnot. Já neříkám, že je v naší moci zastavit probíhající ekologický kolaps. Říkám, že nic jiného než zázrak nás nezachrání a pro zázrak se můžeme disponovat radikální změnou životního stylu a hodnot. Ne jako izolovaní jedinci ale jako lidstvo.

Proč ta odbočka najednou z umění do ekologie a konce světa? Protože tady, když se budeme dívat na obrazy, bavit se a popíjet, můžeme zrcadlit dva různé Ježíšovy výroky.

První z nich je o lidech, kteří “jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.”

Druhý je: “Hledejte království Boží a jeho spravedlnost především a všechno ostatní vám bude přidáno.”

Je vlastně jedno, jestli jdeme na vernisáž do kostela nebo jestli jdeme na bohoslužbu nebo jestli sedíme doma na gauči. Pokud hledáme Boží království, hledáme Pravdu, která nás přesahuje, pak je všechno svaté. Pokud jsme tady jen na to, abychom zažili něco nového nebo nedejbože ze zvyku, je nejen vernisáž, ale i ta bohoslužba marnost nad marnost a nic než marnost.

Proto vás všechny zvu, abychom spolu v tomto prostoru, v obrazech, které jsou zde vystaveny, v druhých lidech, všude hledali bránu k Boží kráse, Boží moudrosti a vůbec tomu, co nás přesahuje a spojuje. Protože zázraky se dějí. A stačí málo kvasu na to, aby zkvasilo celé těsto. Když může mávnutí motýlích křídel přivolat hurikán na druhé straně planety, proč by to, jak prožijeme dnešní odpoledne, nemohlo na této planetě zachránit život?