- Izajáš 60, 1-6
- další překlady
Vstávej, zaskvěj se, tvé světlo už je tu,
Hospodinova sláva vzešla nad tebou!
Hle, tma přikryje zemi
a soumrak národy,
nad tebou ale vzejde Hospodin,
jeho sláva nad tebou se objeví.
Ke tvému světlu půjdou národy
a králové k jasu tvého svítání.
Jen zvedni oči, kolem se rozhlédni –
ti všichni se k tobě shromáždí;
tvoji synové přijdou z krajů dalekých,
tvé dcery budou přineseny v náručí.
Až to uvidíš, celý se rozzáříš,
samým úžasem se ti srdce rozbuší:
obrátí se k tobě mořské poklady,
bohatství národů k tobě zamíří.
Stáda velbloudů tě zaplaví,
dromedáři z Midiánu a z Efy,
přijdou i všichni ze Sáby
se zlatem a vonným kořením,
aby Hospodinovy chvály hlásali.
- Galatským 4, 4-7
- další překlady
Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství. A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!“ A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.
- Matouš 2, 1-12
- další překlady
Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. „Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš.
„V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka:
‚Ty však, Betléme v judské zemi,
nejsi z judských knížat vůbec nejmenší,
vždyť právě z tebe vzejde Panovník,
Pastýř pro Izrael, můj lid.‘“
Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já.“
Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy.
Vidíme se poprvé od třetí adventní neděle. Dlužíme si bohoslužbu k příležitosti zrození Ježíše Krista, k prvomučedníku Štěpánovi, k novému roku a jménu Ježíš a ke třem králům. Je to velmi zhuštěný čas, který máme za sebou a který bychom měli do této bohoslužby zahrnout. Je to tak přirozeně – cyklus není rovnoměrný, ale jsou dlouhá období příprav, pak krátká ale intenzivní období změn a zase delší období doznívání. Právě teď končí jedno z těch intenzivních období a doznívat budeme až do začátku půstu.
Jak zahrnout těchto několik důležitých duchovních událostí a přelomů do jednoho smysluplného celku? Vánoce i nový rok jsou vlastně zrodem něčeho nového. Štěpánova smrt přidává aspekt konce, který musí nastat s každým zrodem a příchod tří králů zase potvrzení od Vesmíru, že přerod byl opravdový, nejen smyšlený.
Vrcholem adventu je zrození Ježíše Krista, tedy to, když člověk vyhlédne za hranice pomíjejícího života, zrodí se v něm vědomí o tom, že přesahuje svoje tělo. Nebo třeba ještě ne vědomí, ale aspoň představa. I ta dává sílu jít za Věčností. Zrození Krista v lidském srdci je obrovská věc, která nezvratně změní celý život. Ale nemusí to vždy být mystický zážitek, který člověka shodí na kolena a který se jeví jako zázrak. Může to prožít opravdu každý z nás. Stačí si představit, že jsem víc než tělo, že já jsem věčný, a rozhodnout se pro tuto svoji věčnost žít. A když si to neumím představit, tak to stačí připustit. I takhle malou škvírečkou se do nás Bůh dostane a může začít pomalounku růst.
Nový rok potom je začátkem časného cyklu, který navazuje na zrození Boha v lidské duši. Vnímám to asi tak, že když je člověk zasažen tím, že se přeorientuje na Věčnost, dostane k tomu příležitost začít s čistým štítem – opustit staré návyky, vzorce a zátěž a otevřít se novému způsobu života, nové síle, nové verzi sama sebe.
S novým rokem se tradičně pojí předsevzetí – co by člověk chtěl změnit. A nové čislo v datu, které každý den před sebou vidí, mu to může připomínat a posílit ho v tom. Velmi často ale člověk předsevzetí prosazuje vlastní silou a ta mu brzo dojde. Změna k lepšímu se po nás chce, k té nám Bůh pomůže. Ale jsou určité často se opakující chyby, kterých se člověk dopouští. Aby člověk měl sílu dostát svému předsevzetí, musí spolupracovat s Pánem. To znamená jít podle toho, co mu radí jeho srdce. Když si například předsevezmu, že budu pravidelně cvičit, ale niterně se mi nechce, tak to prostě nemá smysl. Je potřeba kutat víc do hloubky. Proč chci cvičit? Možná nejsem spokojený s tím, jak vypadám, tak možná po mně Pán chce spíš, abych prozkoumal, proč se nejsem schopen přijmout, jaký jsem. Nebo třeba mám nezdravé stravovací návyky a Pán po mně chce, abych se podíval do očí tomu, co tím jídlem zaháním.
Musím taky udělat ve svém životě prostor pro nové věci. Jestliže s sebou táhnu pocit křívdy, který navíc může být mým tak všudypřítomným společníkem, že už ho ani nevidím, tak se mi do života zdraví a hojnost a cokoliv, po čem toužím, prostě nevejdou. Vánoce a nový rok mě přímo zvou, abych si udělal inventuru, abych se do sebe ponořil a pojmenoval, co už v životě nepotřebuju, čeho už bylo dost a vyhodil to ven.
Zbavení se nepotřebného by rozhodně měl být první krok, předcházející tomu, chtít dostat nebo dělat něco navíc. A mám-li odvahu upřímně rozpoznat, co už je čas odhodit, nejsou na místě servítky. Tady není záhodno být slušný ani opatrný. Pokud vím, že něco chci poslat k šípku, tady je dobrá příležitost vzít si na pomoc zuřivost, sprostá slova, řev, symbolicky s onou věcí šlahnout o zem, odkopnout, hodit do ohně. Jsme velmi správně vychováni k tomu, abychom jednali slušně a kultivovaně, ale zrovna zbavování se toxických vztahů, pocitů méněcennosti, ublíženosti, prostě vlastních démonů je oblast, kde veškerá razance a brutalita jsou na místě a nezbytně je potřebujeme, abychom vzbudili dost energie pro skutečnou změnu.
Tím se v člověku udělá místo, aby mohlo vstoupit to, po čem touží. Člověk nemůže nepomyslet na evangelní výjev, kde někdo vyhnal démona a nastěhovalo se mu tam sedm horších. Jak se tomu vyhnout? Opět je klíčová spolupráce s Hospodinem. Mohu se velmi dobře orientovat podle niterného pocitu. Rozlišit to, po čem je správné toužit, od vějičky, jde podle pocitu, podle chuti. Je to úlevné? Je to sladké? Dělá mi to klid a dobro v duši? Tak po tom mohu jít. Nejsem si jist? Svírá se mi žaludek? Mám strach? Pak šlapu vedle.
Může se zdát zvláštní, že neradím se orientovat podle Mojžíšových přikázání. Ale copak Ježíš neříká, že máme být jako děti? Copak nenazývá Boha naším otcem? Cesta domů není složitá. Je to cesta za srdcem. A hlavně není potřeba nikam chodit, protože On tu je. Je to opravdu tak jednoduché, že stačí uvěřit svému nitru a jsme tam, jsme v království Božím! Je to až neuvěřitelné, vždyť na Království Boží už se čeká tisíce let a pořád ho někdo slibuje až kdoví kdy nebo dokonce po smrti, člověk už se v tom ztrácí a neví ani, co si pod tím představit. Ale je to to nejjednodušší, nejsladší a absolutně dostupné tady a teď. Jen se zacítit do svého srdce a poslechnout ho. A voilá! V srdci máš Boha a poslechl’s ho! Právě v tobě na tenhle moment kraloval Bůh. Není tu žádná objektivní překážka. Jde tam vstoupit kdykoliv, tady a teď.
A z této pozice když si vezmeme předsevzetí, půjde nám to samo a ještě se nám uleví. Přijdou (obrazně samozřejmě) tři mágové z východu, aby nám přinesli dary. Pojďme se na moment do té události ponořit, abychom si uvědomili, co příchod tří králů vlastně značí. Jak asi všichni víme, původně jsou to tři mágové – mudrci a tři králové se z nich stali v tradici, kdy mágové začali být spojováni s magií, tedy s čáry, a to neslo negativní konotaci. Pro naše účely je to jedno, prostě jsou to tři důležití, moudří a osvícení muži. Představte si tu situaci. Jste těhotná žena, schyluje se vám k porodu, musíte se někam trmácet několik dní kvůli sčítání lidu. V tom vám praskne plodová voda a vy nemáte, kam si zalézt, není volná jediná hospoda. Musíte do stáje, ležíte tam se zvířatama a porodíte. Dokážete si představit, jak Bohem zapomenutá, nicotná a bezvýznamná si Maria musela připadat? Ovšem ona to pokorně přijímá, přichází euforie ze zdravého dítěte, úspěšného porodu. Uvědomění, že má při sobě milujícího muže, což v její pozici rozhodně nebyla samozřejmost. Prohlédnutí, že to v té stáji s tím dobytkem vlastně vůbec není špatné. Svoji část udělala, svoje úsilí vynaložila, zdánlivou nepřízeň osudu přijala. Začíná žít pro svoje dítě, o kterém ví, že patří Bohu. A najednou se objeví tři mudrcové, bohatí cizinci, každý odjinud, a přinášejí dítěti zlato, kadidlo a myrhu, vzácné to dary. Jak se to najednou obrací! Jak se ten předchozí pocit opuštěnosti od Boha a vlastní bezcennosti stává absurdním. Jak najednou člověk vnímá, že celý svět se spojuje, aby mu pomohl na jeho cestě.
Vraťme se teď z biblického výjevu zpátky k sobě samým a našemu záměru vstoupit do nového roku jako lepší lidé. Jestliže poslechneme hlas svého srdce, který nám jasně říká buď “ano, chutná” nebo “ne, nechutná” – “ano, slast” nebo “ne, nevim”, vypudíme ze sebe bez okolků to, co už je na čase odhodit, a otevřeme se úzdravě, pak právě příchod tří králů je nám vodítkem, že jsme jednali správně. Když se nám chce plakat radostí, dostane se nám do ruky kniha, kterou jsme strašně potřebovali, začnou se dít náhody, prostě vidíme, že osud nám jde naproti, pak je to známka toho, že jsme na dobré cestě. Ono jak víme z Ježíšova života, překážky a problémy přijdou, ale starý život je definitivně za námi. Teď je to o nás v novém, o nás už ne samotných, o nás s Bohem.
To nám všem přeju do nového roku.
Facebook