- Skutky 10, 34-43
- další překlady
Petr se ujal slova a řekl: „Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost. To je to poselství, které Bůh svěřil synům Izraele; jím zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech. Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan. Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.
My jsme svědkové všeho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. Oni ho přibili na kříž a popravili, ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal – ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil – nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. Uložil nám, abychom kázali všemu lidu a dosvědčovali, že on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých. Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“
- 1. Korintským 15, 1-11
- další překlady
Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně).
Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije), poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.
Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev! Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou. Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.
- Marek 16, 1-8
- další překlady
Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše. Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“
Když ale vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký). Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly.
On jim však řekl: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili. Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.“
A tak vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. A nikomu nic neřekly, protože se bály.
Myslím, že jde o to, žít šťastně. Na tom se se mnou shodnou i odpůrci náboženství. A taky jde o to, že to jde. Jde žít šťastně. Když se dívám někdy na ptáky, vidím, z jejich pohybů a držení těla a zpěvu, že nejsou nešťastní. Všímá si toho kde kdo, i Beatles mají písničku Free as a Bird, volný jako pták. My lidi jsme experti v tom vymýšlet věci na zlepšování života, oproti ptákům jich máme pěknou sbírku, spotřebováváme narozdíl od nich neobnovitelné přírodní zdroje a pořád tvoříme další a další. Když se nad tím člověk zamyslí, dojde často k tomu, že to vlastně nemá smysl a že by bylo lepší se na všechny vychytávky vykašlat a žít jako ten pták. Ne mnoho lidí k tomu najde odvahu, ale někteří ano a uchýlí se do divočiny nebo zůstanou ve městě, ale opustí systém, nikomu nic neplatí, živí se ze dne na den. Nic proti takové cestě nemám, určitě to je zkušenost k nezaplacení, ale není to pro každého. A šťastný život je pro každého. Většina lidí je jaksi na druhém břehu – žijí v civilizaci, využívají všechny možné benefity systému a platí za to většinou svého života, točí se v kruhu starostí a závazků, nemají čas, a když ho mají, tráví ho mnohdy náhražkami života.
Šťastný život je ale možný. A Velikonoce, a vlastně celé náboženství, k tomu vybízí a dává návod. Můžete mi oponovat, že náboženství přece je o oběti, o tom, aby člověk nemyslel jenom na sebe, aby člověk nelpěl na štěstí tady na světě, tak jaktože to je o vlastním štěstí? Ano, není to o iluzi štěstí, kterou dávají falešné vějičky jako peníze, prestiž atp. Ale je to o skutečném štěstí. Vždyť náboženství je o vztahu k Bohu, a nejen o vztahu, ale o spojení s ním, o přiblížení se Bohu. A Bůh, to je neomezená kreativita, láska ke všemu, nesmrtelnost. Dokážete si představit někoho, kdo skutečně prožívá Boží přítomnost a je nešťastný?
O Velikonocích kulminují oba dva extrémy: na Velký pátek smutek a na Velikonoční neděli radost. Ten nejhlubší zármutek a pohnutí z té nejsprostší a nejděsivější nespravedlnosti, kdy dokonale spravedlivého, stoprocentně dobrého a absolutně láskyplného člověka bezdůvodně mučili, zhanobili, potupili a zavraždili. A ta nejbujařejší radost, kdy vidíme nejnže ten, koho neprávem zavraždili a koho milujeme, žije, ale dokonce že smrt jako taková už není pro nás konec, ale že budeme žít s naším milovaným navěky.
Zkuste se těmi póly nechat zasáhnout – ponořit se do té hrůzy Ježíšova umučení (zpětně na velký pátek) a nechat se vynést do nebes radostí nad tím, že vstal z mrtvých a slíbil nám, že můžeme za ním. Když si to opravdu připustíme, a to nejen jako příběh z knihy, ale reálnou věčnou a věčně platnou věc, a nejen jako něco, co se stalo, ale jako něco, co se nám stalo a nám děje: že on zemřel pro nás, pro mě osobně, a že jeho vzkříšení je tu pro mě, pak si myslím, že jak lákadla tak starosti všedního života prostě vyblednou. A právě tehdy, když si uvědomujeme jejich nicotnost, můžeme žít šťastným životem jako ptáci.
Není to v tom, opustit svoje životy, svoje rodiny, přátele, zaměstnání, koníčky. Je to v tom vnímat, že o ně opravdu nejde, a že jde jen o to, abychom opravdu byli, jako jest Bůh, abychom milovali jako Ježíš, a abychom svítili kolem sebe jako Duch svatý.
Ježíš za nás udělal všechny hlavní kroky, stačí mu uvěřit a přidat se k němu. Radujme se.
Facebook