CČSH Třebíč

Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!

Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!

Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
K tobě jsem přilnul celou svou duší,
ty mě podpíráš svou pravicí.

Ti, kdo však usilují o zkázu mé duše,
sami se propadnou hluboko do země.
Každý z nich zahyne ostřím meče,
pokrmem šakalů stanou se!

A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. Noc pokročila a den je blízko. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla! Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti. Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.

Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.
Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“
Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“