- Genesis 16, 1-16
- další překlady
Saraj, Abramova manželka, mu nerodila děti; měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. Proto Saraj Abramovi řekla: „Pohleď, Hospodin mi nedopřál, abych rodila. Spi tedy s mou otrokyní – snad získám syny skrze ni.“ A Abram ji poslechl.
Deset let poté, co se Abram usadil v kanaánské zemi, vzala Abramova manželka Saraj svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. Spal tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat.
Saraj pak Abramovi řekla: „Za mé příkoří můžeš ty! Sama jsem ti dala svou otrokyni do náručí, ale když uviděla, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin!“
Abram Saraj odpověděl: „Pohleď, je to tvá otrokyně, je ve tvé moci. Udělej s ní, co chceš.“ Saraj ji tedy pokořovala, až od ní Hagar utekla.
U pramene vody v poušti, u onoho pramene při cestě do Šuru, ji našel Hospodinův anděl. Řekl: „Hagar, Sarajina otrokyně, odkud jsi přišla? Kam jdeš?“
Odpověděla: „Utíkám od své paní Saraj.“
Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ Hospodinův anděl jí řekl: „Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst.“
Hospodinův anděl jí řekl:
„Hle, jsi těhotná a porodíš syna.
Dáš mu jméno Izmael, Bůh slyší,
neboť Hospodin slyšel tvé trápení.
Bude jak divoký hřebec:
on proti všem, všichni proti němu;
v neshodě se všemi bratry bude žít.“
Hospodina, jenž k ní promluvil, pak nazvala „Ty jsi Bůh, který mne vidí!“ Řekla totiž: „Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“ A tak ta studna dostala jméno „Beer-lachai-roi, Studnice Živého, který mne vidí.“ Jak známo, leží mezi Kádešem a Beredem.
Hagar pak Abramovi porodila syna. Abram dal svému synovi narozenému z Hagar jméno Izmael, Bůh slyší. Když mu Hagar porodila Izmaele, bylo Abramovi osmdesát šest let.
- Lukáš 12, 35-59
- další překlady
„Mějte přepásaná bedra a rozsvícené lampy. Buďte jako lidé očekávající, kdy se jejich pán vrátí ze svatby, aby mu otevřeli, hned jak přijde a zatluče. Blaze služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, posadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit. Přijde-li uprostřed noci nebo před svítáním a zastihne je připravené, blaze jim.
Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.“
„Pane,“ zeptal se ho Petr, „říkáš to podobenství jen nám, nebo i všem ostatním?“
Pán odpověděl: „Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm? Blaze služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná. Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem. Kdyby si ale ten služebník v srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začal by bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se, pak jeho pán přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi nevěrné.
Služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit. Ten, který ji neznal, bude bit méně, i když dělal trestuhodné věci. Komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc.
Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel! Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení! Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: ‚Blíží se liják,‘ a je to tak. Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,‘ a bývá. Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas?
A proč ani sami nepoznáte, co je správné? Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení. Říkám ti: Nikdy odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“
Bděte, protože nevíte, kdy hospodář přijde. Nepolevujte v bdělosti. Ale aby se na nás tahle výzva Ježíšova opravdu vztahovala, musíme nejdřív být probuzení. Spícímu člověku je zbytečné říkat, aby bděl. A pokud nežijeme hlavně pro to, abychom naplnili potenciál, který máme od Boha – přerůst lidství, přerůst svět i vesmír a žít věčný život, kralovat s Hospodinem, pak ještě spíme. Bůh nás stvořil tak, že do hlíny vdechl svůj život. Dokud vidíme jenom hlínu, naše myšlenky, naše touhy, naše starosti jsou ve věcech tohoto světa, ignorujeme svoji věčnou podstatu, jedeme si na svém. Ještě nám vůbec Hospodář nedal svůj statek ke správě, takže nějaká výzva, že máme bdít a hospodařit dobře, aby nás nezastihl opilé a rozežrané a šikanující svoje bratry, se nás vůbec netýká. Respektive on nám ten svůj statek svěřil, ale my ještě pořád děláme, jako by byl náš. My vůbec musíme uznat, že celý tenhle život není náš, ale Boží a že se mu o něho máme starat. Pak teprve se staneme Ježíšovými učedníky. A pak pro nás bude ukrutně důležité, abychom zůstali bdělí a nespadli zpátky do iluze, že něco je naše – abychom opravdu hospodařili pro Hospodáře.
Abram se zrovna do tohoto stádia dostával. Byl mužem spravedlivým, ale žil pro sebe, jako každý – taková je lidská přirozenost, když ztratí dětskou nevinnost a zaplete se do tohoto světa. Ale krom toho, že žil pro sebe jako každý a že byl spravedlivý, byl bez budoucnosti. Byl stár, jeho žena stará, neplodná a dávno po přechodu, prostě bylo jasné, že umře a všechen jeho majetek půjde do rukou někoho cizího. Všechno pro kočku. A Bůh mu říká: “Patři mi. Buď mým člověkem a já budu tvým Bohem. A já ti požehnám.” Vůbec nevadí, že Abram mu nevěří a skoro se mu vysmívá: “Jak mi asi požehnáš, když všechno, co jsem vybudoval, přijde mému čeledínovi?” A Bůh reaguje tím, že mu slíbí to, co Abram jako každý chtěl, a co mu bylo odepřeno. Slibuje mu ne věčný život, ne vstup do království Božího, ale to, že bude mít syna, jak chtěl, a ten že bude mít spoustu potomků.
Nemůžeme nepomyslet na Ježíšův slib, že kdo hledá královstí Boží především, tomu je vše přidáno. Jenže Abraham se už nemá soustředit na to, aby maximálně rozmnožil majetek a aby měl co nejvíc dětí. Má se soustředit na to, aby poslouchal Hospodina, aby mu patřil. Samozřejmě, že vypnout nemá, nikdo po něm nechce, aby se z něho stal jen meditující poustevník – i toho zázračně daného potomka musí splodit tím, že se miluje se Sárou. Ale už je někým jiným, má jiné jméno. Když mu Bůh řekne sbal si svých pět švestek a jdi, tak se sbalí a jde.
Hospodaří pořád pro sebe a pro svoje potomky, ale už má Boží vůli na prvním místě. Minimálně takové obrácení se chce po nás. Ale vlastně víc. My už Ježíšovy výzvy známe. Víme, že se dá hospodařit pro Boha. Jestli jsme křesťani, má být naším jediným mistrem Ježíš Kristus. Z něho si berme příklad – jak radikálně on poslouchal vůli svého otce.
A že bychom nevěděli, co že je přesně vůle Boží? I kdybychom někdy třeba nevěděli, tak dokážeme usoudit nebo vycítit, co je správné v danou chvíli udělat. Stačí se nekompromisně řídit tím, abychom dělali to nejlepší co můžeme, bez ohledu na to, jestli to má naději na úspěch nebo jestli to někomu bude připadat hloupé nebo jestli nás zvyk a nechuť a všechny ty naše hluboko zakořeněné hlasy odrazují. Každý den máme desítky možností dát přednost Kristu.
Proč je tu důležité to, že Abram byl stár a bezdětný? Stavělo ho to do pozice, kdy už neměl pro co žít. Mohl se od sebe vyprázdnit, to se stává rádo tehdy, když se všechny naděje hroutí. My ale na to nemusíme čekat. Ani Ježíš nečekal na to, až bude nějaká krize a šel a nechal se pokřtít a vyslyšel puzení duchem a šel na poušť a věci se daly do chodu.
Je tu ale ještě jedna rovina, na které tomu můžeme rozumět. Nemusíme Abrahamovu příběhu rozumět doslovně, je to i podobenství. Abram byl starý, jeho žena stará a neplodná. Je to obraz člověka, který klidně může být tělesně mlád a svěží, se čtyřma dětma, ale je vnitřně vyschlý, jeho vnitřní žena neplodná – všechno, co vybudoval, nemá komu předat, protože se v něm nic nerodí. Můžeme se podívat sami do sebe, jestli se tak aspoň někdy necítíme. A připustit si, že ano, když ano, protože tím pozveme Boha, aby nám vstoupil do života a vyzval nás, ať mu patříme.
Facebook