- Ezechiel 18, 1.29-32
- další překlady
Dostal jsem slovo Hospodinovo: Dům Izraele však říká: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vrtkavý, dome izraelský? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání?
Proto vás budu soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání, praví Panovník Hospodin. Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! Odhoďte všechny hříchy, které jste páchali, a získejte nové srdce a nového ducha. Proč máte umírat, dome izraelský? Nemám zalíbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hospodin. Obraťte se a žijte!“
- Filipským 2, 1-13
- další překlady
Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých.
Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:
Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!
Proto jej Bůh povýšil nade všechno,
jméno nad každé jméno mu daroval,
aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí
a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,
že Ježíš Kristus je Pán.
Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, když jsem byl s vámi, buďte mnohem spíše poslušní i teď, když jsem pryč. S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!
- Matouš 21, 23-32
- další překlady
Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
„Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“
Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš. „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ řekli.
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“
Dnes jsme četli jeden z nejvýznamnějších textů z Bible: tzv. christologický hymnus. Pojďme si ho pro jistotu ještě jednou zopakovat, tentokrát v kralickém znění:
jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,
ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.
A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.
Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno,
Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo,
těch, kteříž jsou na nebesích,
a těch, kteříž jsou na zemi,
i těch, kteříž jsou pod zemí,
a každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.
Když jsem dělal rigorózní zkoušku z teologie, zeptal se mě zkoušející z biblistiky, co vím o spiritualitě svatého Pavla. Nevěděl jsem, kam míří, a ukázalo se, že míří právě k tomuto hymnu. Zde se podle doc. Beneše ukazuje, jak svatý Pavel spiritualitu pojímá: Jako pohyb dolů a nahoru. Ježíš je způsobem bytí roven Bohu, ale snižuje se na úroveň člověka, služebníka poslušného až ke smrti a proto ho Bůh vyvyšuje nad všechno a nad všechny a činí ho pánem všeho. Člověk se poníží, Bůh ho povýší. To je podle něho Pavlův koncept spirituality patrný z christologického hymnu.
Člověk se samozřejmě memusí ponížit dobrovolně, ale může tenhle pohyb nahoru a dolů zažívat z donucení. Pak proces připomíná praní na valše.
Tento text ale nejenže předkládá pojetí duchovna, ale taky představuje velmi důležitý záchytný bod při historickém zkoumání křesťanství. Já vím, že není podstatné, ze kdy co je a vůbec historický a historizující pohled na obsah biblického textu. Nám jde o Boha, o věčnou Pravdu a podstatu. Ku příkladu Janovo evangelium je pro nás neméně zásadním zdrojem poznání o Kristu, třebaže vzniklo až nějakých šedesát let po Ježíšově smrti, což při absenci písemných dokumentů při jeho vzniku prakticky znemožňuje, aby bylo historicky věrohodné. Vyjadřuje duchovní Pravdu, takže historický aspekt je z hlediska náboženství, tedy snahy napojit se na Boha, prakticky bezvýznamný.
Ale pro mě osobně bezvýznamný není. Svaté texty mají různé kvality. Mohou mít třeba mystickou hloubku, teologickou vyzrálost jako třeba Janovo evangelium. Ale historická blízkost tomu, o co v nich jde, je taky jednou z kvalit. Např. Otčenáš je modlitba, o které můžeme přesvědčivě říct, že skutečně pochází od Ježíše. Není s ním v jednotě pouze poselstvím, duchem, ale samotnými slovy. Takže když se modlím Otčenáš, pojí mě to se samotnou skutečnou Ježíšovou osobou. Uvědomuju si, že říkám ta samá slova, která říkal on. Je to možná naivní a dětinské, ale pro to naivní dítě uvnitř mě, které k Ježíšovi vzhlíží jako ke svému vzoru a které ho miluje, to je zásadní. A fakt, že Ježíš se modlil aramejsky, ale nám se jeho slova dochovala jen řecky, vnímám jako požehnání, protože se mohu modlit Otčenáš česky, ve své rodné řeči, kde ke mně dosahá i význam slov, a vím, že jsem mu stejně blízko jako ten, kdo jde ke zdrojovému biblickému textu.
A tak je to stejně i s christologickým hymnem. Je to text, který velmi pravděpodobně Pavel cituje jako již známý, zavedený zpěv o Ježíšovi. A jestliže Pavel působil v dekádách přímo následujících po působení Ježíšovu, pak tradice, kterou on převzal, musí být z úplně první generace Ježíšových učedníků. Ještě je v ní přítomný živý duch Kristova fyzického působení ve světě. Jako se slovy Otčenáše nechávám spojovat přímo s Ježíšem, slova christologického hymnu mě spojují s lidmi, kteří osobně prožili Ježíšovo ukřižování, vzkříšení a seslání Ducha svatého. Jsou to autentická slova lidí, kteří prožili Kristovo zmrtvýchvstání.
I to, že je text tak původní, je ale druhotné. Nejvýznamnější je to, co říká o Kristu a o celém křesťanství: My neuctíváme a nenapodobujeme toho, kdo se povýšil, protože se chtěl povýšit. My uctíváme a napodobujeme toho, kdo byl povýšen, protože byl poslušen Boha. My nezavrhujeme svoji sílu a svoje schopnosti, ale dáváme je k službám Bohu, našemu Otci, kteréžto otcovství z nás dělá bratry Ježíšovy – pokud Boha skutečně bereme jako svého otce a vyvozujeme z toho všechny důsledky. A aby se nám to dařilo, nořme se do hymnu o Kristovi, abychom pocítili lásku k němu a touhu být jako on. Abychom byli jako syn, který Otci slíbí pomoci a pak slib i obrátí ve skutek.
Facebook