Reklama – CČSH Třebíč

Micheáš 3, 5-12: další překlady
Toto praví Hospodin o prorocích,
kteří svádějí můj lid:
„Když dostanou dobře najíst,
hlásají: ‚Blahobyt!‘
Kdo je však nenakrmí,
proti tomu jdou do války.
A proto na vás přijde noc – už žádná vidění;
temno a žádné věštění.
Slunce zapadne nad těmi proroky,
den se nad nimi zatemní.
Vidoucí budou zahanbeni,
věštci se zastydí,
všichni si studem tváře zakryjí,
protože jim Bůh neodpoví.“

Já jsem však naplněn mocí,
Duchem Hospodinovým,
spravedlností a smělostí,
abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil
a Izraeli jeho hřích.

Slyšte to, vy přední v domě Jákobově,
vůdcové domu Izraele,
vy, kdo pohrdáte právem
a všechno rovné křivíte;
vy, kdo budujete Sion krví
a Jeruzalém příkořím:
Jeho vládci soudí za úplatky,
jeho kněží učí za odměny,
za peníze věští jeho proroci.
Přitom spoléhají na Hospodina se slovy:
„Copak vprostřed nás není Hospodin?
Nepřijde na nás žádné neštěstí!“
Nuže, právě kvůli vám
bude Sion jak pole rozorán!
Z Jeruzaléma bude trosek hromada
a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina!

1. Tesalonickým 2, 9-13: další překlady
Bratři, jistě si vzpomínáte na naši námahu a dřinu. Dnem i nocí jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž a mohli vám kázat Boží evangelium. Vy i Bůh jste svědkové, že jsme s vámi věřícími jednali zbožně, spravedlivě a bezúhonně. Víte, že jsme se k jednomu každému z vás chovali jako otec ke svým dětem; napomínali jsme vás, povzbuzovali a zapřísahali, abyste svým životem dělali čest Bohu, který vás volá do slávy svého království.
Neustále děkujeme Bohu také proto, že jste přijali Boží slovo, které jste od nás slyšeli. Přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím skutečně je, totiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících.

Matouš 23, 1-12: další překlady
Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. Řekl: „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech. Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, zdravení na náměstích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘
Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše. Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

“Když dostanou najíst, hlásají blahobyt. Kdo jim nedá najíst, proti tomu jdou do války. Soudí za úplatek, učí za peníze.” Nemohu si pomoct, ale těžko se mi věří tomu, že tohle je skoro tři tisíce let starý text. Jako by dělal recenzi na naše vlivné osobnosti, na naši dobu. To, že viníky a celou společnost za prodejnost a prolhanost čeká Boží trest, je modernímu člověku možná vzdálené myšlení. To je známka toho, že ten text není z dneška, ale ze starověku. Není to nic proti modernímu myšlení ani proti biblické pravdě. Prostě to stačí říct tak, že svojí prodejností a prolhaností se disponujeme rozkladu hodnot a zdrcujícím náslekům a už je to srozumitelné a v důsledku totéž.

Jestli se to podá jako vůle osobního Boha nebo jako přirozený proces, je podle mě vcelku jedno. Co není jedno, je, že to platí. Je jedna věc, která mě na době, ve které žijeme, velice vadí. A sice, jak se ze lži stala norma. Myslím, že to vzniklo s rozvojem umění reklamy. Pamatujete si na reklamy v televizi za komunistů? Já mlhavě, ale trochu ano. Byly tak šedivé a nic neříkající, že se zpětně vlastně divím, proč tam vůbec byly, když stejně prakticky nebyla žádná reálná hospodářská soutěž. Tohle by mi možná mohl zodpovědět někdo z vás. Každopádně si živě pamatuju na ten šok, když po revoluci přišly reklamy z dílny západních agentur. Mně bylo snad sedm a viděl jsem v televizi reklamu na jistý multivitamín. Byl jsem tak zasažen, že jsem okamžitě uvěřil tomu, že ho naprosto nutně potřebujeme k životu, namaloval jsem na něho sám pro maminku oslavný plakátek, a jal jsem se ji přemlouvat, aby pro nás výrobek koupila. Bohu díky mě tehdy nechala rychle vystřízlivět a vysvětlila mi, že reklamě se nedá věřit. Vybavuju si, jak mi zamrazilo, a jaké zklamání jsem cítil po té vlně euforie, kterou v mé dětské mysli reklama vytvořila a svázala s propagovaným výrobkem.

Od té doby uplynulo mnoho vody a reklama se nesmírně zdokonalila stejně jako otrlost vůči ní i všem možným jiným podnětům. A krom toho, že se reklama zdokonalila, reklamní rétorika pronikla do mnoha komunikačních situací, už zdaleka není jen mezi díly seriálu v televizi a mezi články v časopisech.

Co myslím tím, že se reklamní rétorika dostává do naší komunikace? Mohu dát příklad z poslední doby a aktuálního tématu. Řešilo se, zda uzákonit manželství pro všechny. K té příležitosti vznikla série rozhovorů s křesťanskými odborníky: erudovanými kněžími, biblisty, teology na téma homosexuálních párů. Pustil jsem si hlavní video otitulované “Církve a LGBTQ+” a nestačil jsem zírat. Viděl jsem sérii za sebou jdoucích výroků, že s manželstvím pro homosexuály nemají nejmenší problém, dokonce z nich vyzařovala samozřejmost, až překvapení, že se někdo na něco takového může ptát, ty odpovědi takové byly všechny, 100% případů a vždycky jste viděli, z jaké církve ten člověk je, a že se tam těch církví vystřídalo! A zastoupená byla i církev Římskokatolická. A v tomhle duchu pokračovalo to video celé. Prostě kdyby si člověk dělal obrázek z tohoto dokumentu, byl by skálopevně přesvědčen, že se všechny církve jednomyslně shodnou, že homosexuální sňatky jsou ta nejsamozřejmější věc na světě.

Přitom za prvé to není pravda: Jednotlivé církve se v pohledu na homosexuální sňatky liší, to téma je dělicím bodem i uvnitř samotných církví. Za druhé když si poslechnete ty rozhovory celé, zjistíte, že většina dotázaných mluví o žehnání páru nebo o civilním sňatku, takže tzv. “manželství pro všechny” v církevním smyslu vlastně nepodporují.

A to je to, co tady kritizuju: Že se podává nepravdivý, zkreslený obraz o realitě a ti, kdo jsou pro homosexuální sňatky, to vítají. Já nemám nic proti tomu, když někdo argumentuje pro homosexuální sňatky. Nemám nic proti tomu, když někdo natočí dokument, který má ukázat, že jsou i křesťanské kapacity, které tuto věc podporují. Ale mám něco proti tomu, když se podává lživý obraz o věcech. Když si pak pustíte ty celé rozhovory, zjistíte, že tam je opravdový poklad, velmi kvalitní teologie, velmi kvalitní argumenty, a že to je skutečně příspěvek do kultivované veřejné rozpravy na toto téma. Ne se všemi argumenty tam uvedenými souhlasím, ale to je v naprostém pořádku. Já běduju nad tím, jak se kultivovaná fundovaná argumentace sestříhá do něčeho, co uvádí člověka v iluzi. A hlavně, že je to dneska normální a ještě se lidi radují, jak se to video povedlo.

Druhý případ: Byl jsem dát krev a jak čekám v čekárně, vidím tam na obrazovce náborový klip pro policii. Jako z akčního filmu vystřižené sveřepé tváře krásných lidí v uniformách, za srdce beroucí obrazy statečných bojovníků chránících slabé a nevinné. Dobrodružství, vyšší smysl, stmelený tým, profesionalita, karierní růst, zajištěná budoucnost… Já chápu, že o byrokracii, o tom, jak vás lidi budou nesnášet, o svázaných rukách vůči zločincům, kteří v tom umějí chodit, je čas mluvit jinde, než v náborovém klipu. Ale to, co jsem v tom klipu viděl, bylo tak odtržené od reality, že mi bylo hanba, a to mám o poměrech v policii ještě dost naivní hezké představy. Ale policie by přece měla hájit zákony kvůli tomu, co za nimi stojí: Morálka, pravda, spravedlnost. Jak se mohou prezentovat něčím, co nemorálně zkresluje pravdu?

Jak je možné, že se tohle děje? Můžete mi namítnout, že to je přirozený důsledek svobody slova a že je rozhodně lepší vyvinout si odolnost proti reklamě než dávat zákazy, které by se daly v posledku zneužít ještě hůř než samotná reklama. Určitě, na tom něco je, ale já taky nenavrhuju zákazy. Já bych rád, abychom tyto praktiky morálně odsoudili. Když se my tady shodneme na tom, že zkreslovat realitu je zavrženíhodné, a budeme to pojmenovávat a poukazovat na to, uděláme tím to, co je v našich silách. A víc od nás Hospodin nechce.

Naše biblická čtení nás ujištují, že Hospodinu je překrucování pravdy odporné. Prorok Micheáš to říká jasně: Vaši proroci věští za stříbro, proto bude vaše město zoráno jako pole. Ježíš jde ještě dál a říká: Nenechte si říkat “mistře”, vždyť máte jediného mistra. Nikomu neříkejte “Otče”, vždyť máte jediného otce v nebesích. Ježíš ten nárok pravdivosti vyostřuje a přenáší do duchovní roviny. Pokud máme věci nazývat pravými jmény, musíme dojít k tomu, že jediným skutečným otcem je nám Bůh.

To samozřejmě neznamená, že bychom měli svému otci přestat říkat “otče” nebo “tati”. Mnohem spíš to znamená, že máme pravé otcovství přiznat Bohu a že se skrz lidského otce máme k Bohu obracet. No ale není to tedy cesta zpátky k překrucování? Když tady horuju, jak nemáme podávat jiný obraz reality, než jaká realita opravdu je, snažím se to opřít o Bibli a pak přečtu Ježíšův výrok, že svému taťkovi nemám říkat Otče, a pak řeknu, že ale je přesto v pohodě mu “Otče” říkat… Co myslíte, nezbortilo se mi to celé jako domeček z karet?

Ježíš přichází k lidem, kteří mají Starý zákon zažitý a mají ho jako autoritu. To, že nebudeme překrucovat pravdu, počítá, že jsme od protoka Micheáše, slyšeli, a že se tím řídíme. To, co tady řeším já, je otázka starozákonní, to je přípravka. Ježíš přichází už se skutečnou školou života. Ten nám říká, jaké limity má tento svět. Zde plné, dokonalé pravdivosti dosáhnout nejde. Ale máme se k té pravdivosti, která je možná jen u Boha, tady ve světě blížit! Ne to vzdát a dělat, že přece všechno je relativní.

Tím, že i v té reklamě, která je ve své podstatě manipulatvní, odmítneme a odsoudíme lživost, se teprve kvalifikujeme k tomu, abychom mohli vůbec přijmout evangelium a začít naplňovat smysl svých životů.

Ach jak jsi trpělivý a milosrdný, náš Pane Ježíši Kriste, žes naše města ještě nezoral jako pole, když se ještě dva tisíce let po tvém příchodu proviňujeme proti tomu, co už bylo známo, když’s přišel, natož abychom se mohli stát tvými pravými učedníky. Tady a teď slibuju věrnost Božímu slovu a prosím o tvůj příchod do mého života. Kdo chcete, přidejte se ke mně.