- Daniel 7, 9-14
- další překlady
Díval jsem se dál a uviděl toto:
Byly rozestaveny trůny
a Odvěký se posadil.
Roucho měl bílé jako sníh,
vlasy na hlavě jak vlnu beránčí.
Jeho trůn – žhnoucí plameny
a jeho kola – oheň hořící!
Proud ohnivé řeky od něj vychází,
miliony jsou jeho sloužících
a miliardy před ním stojících.
Soudní dvůr se posadil
a byly otevřeny knihy.
Díval jsem se dál, neboť jsem slyšel, jaké pyšné řeči vedl onen malý roh. Vtom jsem uviděl, jak ta šelma byla zabita a její tělo vydáno zkáze v plamenech. Ostatní šelmy směly ještě určitou dobu zůstat naživu, byly však zbaveny své moci.
Potom to noční vidění pokračovalo:
Hle, přichází s nebeskými oblaky
synu člověka podobný.
Před Odvěkého předstoupil,
před jeho tvář ho přivedli.
Byla mu dána vláda, sláva i království,
aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky.
Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí,
jeho království se nezhroutí!
- Zjevení 1, 1-8
- další překlady
Zjevení Ježíše Krista, které mu svěřil Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. Ukázal je skrze svého anděla, kterého poslal ke svému služebníku Janovi a ten vydává svědectví o všem, co viděl – je to Boží slovo a svědectví Ježíše Krista. Blaze tomu, kdo čte, i těm, kteří slyší slova tohoto proroctví a drží se toho, co je v něm napsáno. Ten čas je blízko.
Jan sedmi církvím v Asii:
Milost vám a pokoj od Toho, který je, který byl a který přichází, a od sedmi duchů před jeho trůnem, a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, ten Prvorozený z mrtvých a vládce králů země.
Tomu, který si nás zamiloval, který nás osvobodil od našich hříchů svou vlastní krví a který nás učinil králi a kněžími svému Bohu a Otci – jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.
Hle, přichází s oblaky
a spatří ho každé oko,
i ti, kdo jej probodli.
Všechna pokolení země se pro něj rozpláčí.
Ano, amen.
„Já jsem Alfa i Omega,“ praví Pán Bůh, který je, který byl a který přichází, ten Všemohoucí.
- Jan 18, 33-37
- další překlady
Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.
Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“
„Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“
„Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“
„Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát.
„Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“
Dnes je poslední neděle církevního roku, příště už nám začíná advent. Poslední neděle je podle katolického církevního roku neděle Krista krále, čemuž i odpovídá naše čtení. V protestantské tradici je to pak den Bible, proto jsme taky zpívali Moudrosti poklad z nebe, tuto krásnou ódu na naše Písmo svaté v Komenského překladu, byť trochu modernizovaném.
Kristus jako král světa. Tohle je věčná otázka: “Jak může Kristus být králem světa, když je ve světě zlo?” Já jsem přesvědčen, že jsme každý veden jen právě tak tvrdými prostředky, na jaké jsme ochotni slyšet. Ale na druhou stranu zla je ve světě opravdu spousta a člověku nad tím až srdce trne, když si to uvědomí. Na mě třeba vždycky zabere si uvědomit drancování deštných pralesů pro to, abychom si mohli v restauraci dát fakt velkej stejk, nebo abychom mohli mít na záchodě mahagonové prkýnko nebo abychom měli levnou šunku nastavovanou sojovou bílkovinou. Nebo obřezávání holčiček v Africe. To pak procítím zlo ve světě jedna báseň, žaludek se mi sevře, hrdlo stáhne a naskočí mi husí kůže. A tomuhle že kraluje Kristus, který nás bezmezně miluje? Ano, tomuhle kraluje Kristus, který nás bezmezně miluje. Skutečně je to tak, že to, co je ve světě, je vydáno napospas silám ve světě působícím. Deštné pralesy, jakkoliv jsou úchvatné a nenahraditelné, prostě mohou být zničeny, je to tak. Ať je věc sebekrásnější a sebecennější, když je z tohoto světa, tak má svůj konec a ten může být lidskou chamtivou rukou. Jedinec, i malá africká holčička, může trpět, a nemusí to vůbec být zasloužené jako nějaký trest za něco. Prostě Boží milost nefunguje jako záruka zachování pomíjivých hodnot. To jste ale asi už vypozorovali.
Teď jsme svědky velkého rozmachu zla v přímém přenosu. Jsme rozdělení jedni proti druhým. A jsme dál rozdělováni jedni proti druhým. Skoro každý má vyhraněný názor na očkování a na roušky, a kdo nemá vyhraněný názor, ten je aspoň pod masáží těch, kdo ho mají, takže v nich ty argumenty pracují a buď zapouštějí kořeny nebo se vzájemně mydlí. Tak například jsme pod nátlakem se očkovat a kdo se očkovat nenechá, ten je označen za nezodpovědného, sobeckého, nebezpečného. Naopak z druhé strany jsou názory, že očkování je tu na zničení nebo ovládnutí lidstva, a kdo se nechá naočkovat, ten se pod zářením 5G stává nemyslící ovcí, otrokem systému.
Ono se říká, že na každém šprochu pravdy trochu. Na tom šprochu, že očkování je cesta z epidemie, trochu pravdy možná bude. Trocha pravdy. Chci se ale zásadně vyhranit proti tomu, označkovat neočkované za nezodpovědné a sobecké. Argumenty pro očkování je potřeba a-priori brát s velkou nedůvěrou. Proč? Za prvé protože očkování je byznys neuvěřitelných rozměrů, je v tom tolik, ale tolik peněz, které tečou od nás několika málo společnostem a jedincům, že tito mají zcela jasný zájem plošné očkování prosadit. Tohle netřeba nějak extra dokazovat, prostě vakcínu někdo vyrábí a někdo distribuuje a všechno se to děje za peníze. Jaké peníze? Tak udělejme horní a dolní odhad, to znamená kolik maximálně a kolik minimálně. Na světě je nějakých skoro osm miliard lidí. Každý by měl dostat tři dávky. Každá vakcína stojí kolem dvaceti euro, to je pět set Korun. To je tři krát osm miliard krát pět set, to je dvanáct bilionů Korun. Dvanáct tisíc miliard. Pro mě je to tak velké číslo, že si reálně tu částku, tu hodnotu vůbec nedokážu představit. A účinnost se už teď odhaduje v proočkovacím pamfletu pražské hygieny na osm měsíců, takže to máte osmnáct bilionů Korun ročně, kdyby se všichni na světě očkovali třemi dávkami každých osm měsíců při ceně 500 Korun za dávku, která jde z kapsy očkovaného nebo zdravotní pojišťovny, tedy státu, tedy nás všech.
To je horní odhad, víc než tohle z očkování samotného vydojit asi nepůjde. Teď dolní, tzn. kolik minimálně peněz z toho kape. Ten je nula, protože nemůžeme vyloučit možnost, že cena skutečně přesně pokrývá náklady a zisk je nulový. Tomu ale asi nikdo nevěříme. Zkusil jsem se mrknout, kolik se skutečně zatím prodalo dávek vakcíny. To, že by se celá světová populace naočkovala třemi dávkami je samozřejmě hloupost, reálně to bude zlomek, myslel jsem si. No, ale statistiky pod záštitou oxfordské univerzity uvádějí k 19. listopadu 7.59 miliardy prodaných dávek. Takže jako by každý člověk na zemi jednu dávku skutečně dostal. Z toho mě mrazí. Z toho to vypadá, že ten horní odhad vlastně může být řádově docela realistický.
No, takže očkování je byznys jako hrom, je to tak obrovský tunel na peníze z našich kapes do kapes výrobců, rozhodovatelů a distributorů, že proti tomu kuponová privatizace je jako když děcko sní mamince jeden perníček schovaný na večerní oslavu. To je první důvod, proč argumenty pro očkování beru s velkou dávkou nedůvěry.
Mám ještě jeden důvod. Těch, kdo na očkování profitují, je hrstka, a zastánců očkování je obrovská část populace. Kolik z nich ale skutečně ví, co přesně v té vakcíně je? A nikdo neví, jaké další dopady vakcinace bude mít. Informace jsou protichůdné a ty, které nebezpečí bagatelizují, jsou a-priori podezřelé z toho, že mají původ u těch, kdo mají na očkování zištný zájem. Rozumíte, propaganda se generuje, přesvědčí mnohé a ti to pak šíří v dobré víře. Relevantní informace jsou pro nás prakticky neověřitelné. Ano? Ještě jednou, pro někoho je očkování cesta k nesmírnému bohatství. A zároveň jakékoliv informace o prospěšnosti a bezpečnosti očkování jsou pro nás prakticky neověřitelné.
Tolik k tomu, že argumenty pro očkování jsou a-priori nedůvěryhodné. Pojďme dál. Jen proto, že existuje apriorní nedůvěra, nemusí nutně být samy informace nepravdivé. I kdyby byly argumenty pro očkování pravdivé, naše nedůvěra byla lichá, a zastánci očkování měli pravdu, co vlastně říkají? Co vlastně prosazují? Prosazují podání nějaké látky do těla, která krom vedlejších účinků snižuje pravděpodobnost nákazy Covidem-19 a v případě nákazy snižuje pravděpodobnost těžkého průběhu. Takže člověk si zatíží organismus, vychýlí ho dál z rovnováhy, aby snížil šanci na těžký průběh jedné konkrétní, momentálně populární choroby. Covid není jediná věc, která nás ohrožuje. Jsou tu další nemoci, nikdo neví, co přijde. A krom nemocí je prostě milion jiných věcí, kterým budeme muset čelit. A jsme už teď schváceni hrozným životním stylem, jedy v potravinách a ve vzduchu, mikroplastem ve vodě, elegromagnetickým smogem, prostě už tak je toho na nás strašně moc. A teď si třikrát po sobě, každý rok do toho zbytku tělesné rovnováhy, co máme, drbneme vakcínou proti covidu… Chápete? Jak strašně nezodpovědné a sobecké to je?
Minule jsem zmínil, že poslední válka je teprve sedmdesát šest let za náma, že ji pořád cítíme. Ale ne tak všichni. Skoro všichni jsme vyrostli v míru a v blahobytu a mnozí nemají ani přímá svědectví od pamětníků, prostě válku si nedokážou představit a hlavně nedokážou nacítit tu náladu před tím. Ba co víc, mnozí už ani nerozpoznají totalitní praktiky, prostě už to je dvaatřicet let! A ejhle, ono to stačí, abychom zapomněli. Slyšel jsem takový postřeh, že lidi, co nutí ostatní kolem sebe nosit roušky a co právě osočují neočkované ze sobeckosti, vyzařují velmi podobným způsobem jako svazáci, co každého napomínali, že nezdraví “čest práci, soudruhu”, a neslaví Velkou říjnovou socialistickou revoluci. A ta segregace neočkovaných a vypuzení ze společenského života, zamezení přístupu ke kultuře a ke vzdělání, velmi nápadně připomíná přímo fašismus a počátky holocaustu.
Tolik jsem chtěl říct proti označování těch, co se nechtějí nechat očkovat, za sobecké.
Je tu i druhá strana, která naopak v očkování vidí ďábla. Ani s tou nemohu souhlasit. To, že se člověk může nechat očkovat, je v pořádku. Pro někoho to smysl dává a každý si to musí rozhodnout sám. Já se tvrdě vymezuju jen proti nátlaku a stigmatizaci. A to jak lidí neočkovaných, tak očkovaných.
Nesouhlasím s démonizací očkování. Mám na mysli zprávy o tom, že ve vakcínách jsou čipy od Billa Gatese a spolu s vysílači 5G nám usmaží mozky. Víte, já se přiznám, že v tom vlastně nevidím práci protistrany. Tohle jsou konspirační teorie a já mám jednu svoji vlastní konspirační teorii. Nemám ji nijak ověřenou, takže to prosím berte tak, že se vám svěřuju se svým pocitem, nic víc. Mně připadá, že tyhle i technicky scela zcestné bláboly jdou z týchž zdrojů jako mainstreamová propaganda. Proč? Aby diskreditovali legitimní odpůrce. Když argumenty proti doktríně hlavního proudu jsou naprosto dementní, je velmi lehké je šmahem, zdravým rozumem zavrhnout. Takže kdo šíří bláboly o čipech ve vakcínách, automaticky dává nálepku “zjevný blábol” souhrnně všem protiargumentům, i těm, co mají hlavu a patu. Můžu se mýlit, ty čipy tam klidně můžou být, já jsem to neměl možnost prozkoumat. Taky ty informace můžou pocházet od někoho, kdo jim skutečně věří a pak by bylo zajímavé se dopídit k tomu, odkud vlastně čerpá. Ale takhle to působí na mě.
A všechno to vždycky vede k rozdělení člověka proti člověku. Já třeba vidím zlo v činech lidí, co prosazují plošnou vakcinaci a co mi brání jít si sednout do hospody. Teď udělali skvělý tah, že zakázali provozovatelům hospod, aby obsluhovali lidi, co nemají očkování nebo den starý test, který si nově musí sami platit a nechat se kvůli tomu nasálně znásilnit — a to nijak nepřeháním, v některých amerických státech je znásilnění definováno jako průnik do tělesného otvoru oběti pod nátlakem. Takže zákazníci vidí celkem právem zlo v hospodských, kteří to po nich chtějí, ti jsou ale v nebezpečí likvidace, když to dělat nebudou, tak vidí zlo v zákaznících, kteří to nedodržují, a dva se hádají a třetí se směje.
Ještě bych chtěl dodat, že pokud jste se nechali očkovat a já jsem teď ve vás vzbudil hrůzu, netrapte se. Nutit lidi, aby se očkovali, považuju za zlo. Ale jen protože máme důvod k nedůvěře vůči nátlaku ještě není nutně samo očkování špatně. Pokud cítíte, že to pro vás je teď v pořádku, dává vám to smysl, tak to v pořádku je a smysl to dává. A ačkoliv to nelze ověřit, ta šance, že to fakt neuškodí a jenom to pomůže proti covidu, je docela velká. A i kdyby to bylo špatně, vakcína byla nebezpečná, tak se nemusíte strachovat. Vzpomeňte, na závěr Markova evangelia, kde Kristus praví, že tomu, kdo v něho uvěří, neuškodí žádný jed. A ve Skutcích apoštolských čteme, jak svatého Pavla kousl had a nic se mu nestalo. Pokud žijeme svůj život pro setkání s Kristem, žádná vakcína ani žádný covid nám nemůže uškodit.
Tuhle odbočku jsem udělal, protože téma Krista krále mě nutí vypořádat se se zlem ve světě. Takže zlo máme tady, přímo za dveřma kostela, a dost možná ho máme nalepené i na sobě. Teď co s tím? Jak tedy Kristus kraluje ve světě, kde je zlo?
V evangeliu jsme slyšeli, že Kristovo království není z tohoto světa. Tak tedy teď jsme ve světě, který je ve zlu postaven a tady se máme řídit Božími přikázáními a pak po smrti dojdeme do Božího království? Čili svět je pod vládou Satana, ne Krista, a Kristus kraluje až tam na druhém břehu? S tímhle si církevní nauka vystačila celý středověk. Byla by to ale škoda, si s tím vystačit i teď. Protože upřít celý svůj život na důvěru v něco, co nejde nijak ověřit, to prostě nevydrží nápor pochyb, které v životě přicházejí. A navíc nám to tvoří negativní přístup ke světu, k Božímu dílu a k tomu hlavnímu, čím se nám Bůh projevuje. Svět je duální, je tu dobro i zlo. A vidět svět jako zlý a ne jako dobrý, to je scestí.
Já bych se rád soustředil spíš na to, jak to udělat, aby Kristus ve světě skutečně kraloval. První, naprosto zřejmou cestou je, že když my budeme věrně konat jeho vůli, staneme se jeho údy a tak sami ve světě království Kristovo způsobíme. Já se ale přiznám, že je mi to pořád málo. Takhle se člověk může hezky uklidnit a rozčarování přeměnit v úsilí, což je fajn, to určitě schvaluju a sám na sebe tenhle trik s oblibou používám. Ale ještě to není ono, protože samozřejmě se přesvědčíme o tom, že jednak sami selháváme, takže Krista reprezentujeme špatně a tím pádem zde Kristus kraluje špatně. A i kdybychom neselhávali, tak protichůdných sil bude vždy dost na to, aby se ve světě zlo udrželo, takže Kristovo království nejsme s to svými silami prosadit.
Podle mě jde o to, na co se člověk soustředí. To se zase dá vzít povrchně. Můžu si zakazovat negativní myšlenky a produkovat ty pozitivní. Můžu se pořád usmívat, vždycky se snažit vidět v situaci to pozitivní. To je fajn, opravdu tohle nechci zavrhovat, ale je to sugesce. Někdy se člověk potřebuje sugescí nějakým způsobem ovlivnit, ale jako dlouhodobá cesta to nefunguje. Nebo třeba funguje, ale nevede to do Království Božího. Do téhle kategorie spadají všechny motivační knížky a citáty, různé psychologické techniky, neurolingvistické programování a tak podobně. Jednou jsem se jednu takovou techniku učil. Je to skutečně autosugesce, takže si s tím člověk nevystačí, ale jako takový emoční paralen, když se octnu v negacích, to funguje moc hezky. Vykládal nám to jistý pan Emanuel Krása na dílně k pěti jazykům lásky, což je mimochodem vynikající kniha. Takže ta technika se jmenuje “Korzet – oktáva – setrvání.” Ukážu vám ji.
Nejdřív se nasadí korzet. Potom se projede oktáva jako symbol pro dvanáctku. Oktáva má dvanáct půltónů. Tady to je označení pro dvanáct pocitů, které si člověk řekne a do každého se nadechne a vydechne. A potom setrvání, to je jasné, prostě v tom setrvá. Takže si to pojďme zkusit, nasadíme korzet a opakujte po mně:
POCIT: klidu, radosti ze života, upřímnosti, dobroty;
lásky, krásy, něhy, půvabu;
síly, možnosti, schopnosti, dovednosti.
Hezké, ne? Těchhle dvanáct pocitů nám pan Krása předal, ale když jsem si to zkoušel, kolikrát jsem se přistihl, že generuju další a další — pocit svobody, pocit dobrodružství, pocit smíření, pocit rozkoše…
No, ale zpátky ke Kristovu kralování: Když říkám, že “jde o to, na co se člověk soustředí,” nemám na mysli sugesci, ale zrcadlení. Jak říká starověký mudrc, zakladatel hermetiky, Hermes Trismegistos Merkurius, člověk je vesmír v malém. I náš renomovaný fyzik Jan Rak praví: “Člověk je holografický obraz vesmíru.” Co se děje v nitru člověka, propisuje se do vesmíru. Když mně kraluje Kristus, to kralování se obtiskává do celého vesmíru. Jde to ze dvou stran: jednak nechat v sobě Krista kralovat a jednak poznat, ne si sugerovat, ale poznat, že ve skutečnosti kraluje i světu.
Jedna z cest k tomu, abych to poznal, je si toho všímat a uvědomovat si to. Na příklad, když se nakonec prosadí v nějaké věci spravedlnost, všimněme si toho, dejme za to Kristu kredit, přiznejme mu, že to je jeho dílo. Když někde zavládne láska a harmonie, rozpoznejme v ní Krista, všimněme si ho. Pozorujme důkladně události ve svém životě, jak jdou po sobě, jak se vyvíjejí, jak odpovídají na naše pocity a přání. Všímejme si, jak náhody nejsou něco nahodilého, ale něco, co nám Kristus nahazuje, abychom to chytili. A mějme u toho mysl otevřenou, abychom si všimli, kam nás události vedou. Jestli to není stejně jako v Kristově životě k rozvinutí života a k jeho odevzdání Bohu. K rozmnožení hřiven a k jejich navrácení hospodáři. Třeba vypozorujete něco jiného, nechci vás mít k tomu, abyste se vmýšleli do toho, že všechno je pod vládou Boží, to by stejně neobstálo. Sám sebe obelhávat je krátkozraké. Chci, abychom si všímali, když něco nasvědčuje tomu, že Kristus kraluje. Chci, aby nám Kristovo království neuniklo z pouhé nepozornosti.
A druhý, ještě důležitější směr ke Kristovu království je zjednat ho sám v sobě. Není to nic těžkého ani nového — jde jen o to, poslouchat Kristova přikázání. Říkám nic složitého a myslím samozřejmě složitého na vysvětlení. Na uskutečnění to je setsakra složité. Kristovy nároky na člověka jsou … no nadlidské, jak se dá čekat. Ale ani z toho si nemusíme zoufat. V každé situaci máme možnost se řídit tím, co rozpoznáváme jako správné. Někdy může rozum říkat, že je něco správné a cit nebo tělo říkat něco jiného. Pak většinou musíme jít pod to, nebo za to, co ty oba hlasy říkají. Třeba rozum říká, že nemáme kouřit, ale tělo říká, že si chce zapálit. Můžeme se sebou bojovat, ale tím se oslabujeme. Musíme přijít na to, proč tělo chce cigaretu. Ke správnému rozhodnutí může být dlouhá cesta, ale nakonec ho najdeme, a ve většině případů ho prostě víme. A když si uděláme zvyk z toho, že posloucháme, co nám Kristus přikazuje, že už ho posloucháme automaticky, pak se stává v nás skutečným králem. A tím, že kraluje v nás, díky tomu, že jsme vesmír v malém, způsobujeme, že kraluje i ve vesmíru ve velkém.
A jak se tedy postavit k tomu zlu, které jsem tady tak dlouze popisoval? Jak se postavit k šířící se totalitě? Nejdřív co nedělat: Nenechat se strhnout, nespolupracovat, nepřidat se ke zlu. Ale ani neplýtvat silami na boj s režimem. Velkým našim vzorem je Jednota bratrská, díky které máme Bibli Kralickou a Komenského. Ti nikdy svoji víru nezradili, šířili evangelium, zůstali věrní. Ale jak myslíte, že by to s nimi dopadlo, kdyby se postavili otevřeně na odpor Habsburkům a tehdy zkorumpované, farizejské římské církvi? Ne, klíč není v otevřeném boji. Hlavní přikázání je milovat Boha nade vše a milovat bližního jako sebe sama. I když někdo, a třeba i velká část lidí kolem, pášou zlo, neztraťme vřelost. Vciťme se do nich, do jejich východiska. Vizme člověka, člověka s příběhem, s milujícím srdcem, a nejen zastánce opačné strany ve sporu.
Kristus je v našich srdcích, tedy každý ho máme v sobě, ale i člověk, kterému stojíme tváří v tvář. Pusťme v sobě Krista ke slovu a tím budeme inspirovat i všechny kolem sebe k témuž. Síla lásky, síla Boží, je ta nejjemnější ze všech, ale taky ta nejmocnější.
Facebook