Ukrajina – CČSH Třebíč

Deuteronomium 26, 1-11: další překlady
Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, ovládneš ji a usadíš se v ní, odděl prvotiny všech plodů, jež sklidíš v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Vlož je do nůše a jdi na místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno. Až přijdeš ke knězi, který tam v oněch dnech bude, řekneš mu: „Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o níž přísahal našim otcům, že nám ji dá.“ Kněz od tebe nůši přijme a postaví ji před oltář Hospodina, tvého Boha.
Tehdy před Hospodinem, svým Bohem, prohlásíš: „Můj otec, kočovný Aramejec, sestoupil do Egypta v nepatrném počtu. Tam pobýval a tam se stal národem – velikým, mocným a početným. Egypťané nás ale trápili, utiskovali a drtili těžkou robotou. Volali jsme tedy k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin nás vyslyšel. Viděl naše utrpení, dřinu a porobu a vyvedl nás z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, ve veliké hrůze, uprostřed znamení a zázraků. Přivedl nás až sem a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem. Proto teď přináším prvotiny, první ovoce země, kterou jsi mi, Hospodine, dal.“ Když to položíš před Hospodina, svého Boha, pokloníš se před ním. Spolu s levitou a přistěhovalcem se pak budeš radovat ze všeho dobrého, co ti Hospodin, tvůj Bůh, dal.

Římanům 10, 8-13: další překlady
Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ (totiž to slovo víry, které kážeme).
Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“ Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“

Lukáš 4, 1-13: další překlady
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.
Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“
Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“
Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. „Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“
Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“
Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. Je přece psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě,
aby tě chránili,
a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“

Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“
Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.

V několika předchozích kázáních jsem mluvil o válce. Nechtěl jsem ji přivolat. Války jsem se bál a bojím. A teď už je to druhý týden, co válka zuří za slovenskými hranicemi. Je to hrozně zvláštní, jak v našem dnešním starozákonním čtení slyšíme o tom, jak Izrael jde obsadit zemi. Kdo ví, z kolika míst na východ od nás se teď tato slova používají pro ospravedlnění toho, co se páchá? Každopádně když si vezmete například knihu Jozue, čteme o válce, o dobyvačné válce Izraele, a čteme o ní v pozitivním naladění. Jedna věc, kterou od Bible nedostaneme, je kategorické zavržení války a násilí. Konečně, je to text starý tisíce let a od té doby se hodnoty lidstva někam vyvinuly. On vlastně boj s nákazou se taky označoval jako válka. V tom smyslu, že válčíme jako národ nebo lidstvo proti viru je to podle mě hloupost a propaganda a manipulace, byť někdy třeba s dobrým úmyslem. Ale když nemocné tělo bojuje s nemocí, je to válka, je to genocida napadajících mikroorganismů imunitním systémem. A je samozřejmě v pořádku a chceme ji vybojovat a vybojovat ji pokaždé vítězně. Co uděláme v malém měřítku je svázáno s tím, co děláme v tom velkém.

Slyšel jsem takové vtipné přísloví, že bojovat za mír je jako souložit za panenství. Nesouhlasím s ním. Souloží se panenství nedosáhne, ale včasným a správně mířeným násilím se dá přispět k míru. Ale musí to být pravda! Všichni víme, že zpacifikovat agresora, než se rozmůže, je lepší, než nechat ho, aby nabral sílu a začal útočit. Dává to smysl. V principu. Ale taky je hrozně snadné si tohle vzít jako záminku k tomu, abych se sám agresorem mohl stát.

Dělicí čarou je tady pravda. Pravda je to, na co se zaměřme.

Vidíme s otevřenými ústy, jak Ukrajina čelí brutálnímu náporu ruských vojsk. Rusové mají řádovou převahu ve všech parametrech armády. Všichni asi čekali, že do Kyjeva prostě přijedou a obsadí ho. A uběhl víc než týden a Kyjev se drží. Pro mě je to naprostý zázrak, nic menšího, než to, o čem čteme ve Starém zákoně, jak Izrael vymetl s řádovou přesilou. Jak to souvisí s pravdou? Analýz, proč se Ruské armádě nedaří, je spousta, do toho zabředávat nechci. Ale jednu věc jsem nikde nečetl a je zásadní: Rusové jdou na Ukrajinu osvobodit ruský lid od zfetovaných neonacistů. Ukrajinci brání svoji vlast před brutálním napadením. Rusové jednají ve lži, Ukrajinci jednají v pravdě. Pravda dává obrovskou sílu. A kdo lže ostatním, třeba celému světu, pořád může ve svém nitru být věrný pravdě a z dobrých důvodů hrát divadlo. Ale kdo lže sám sobě, toho jeho lež ochromí.

Co z toho pro nás plyne? Za prvé, pokud máme mít sílu – a tu potřebujeme tak jako tak a teď obzvlášť, musíme stát ve svojí pravdě. “Jsme přece členem NATO, tak jsme v bezpečí,” to není pravdivý pohled do očí reality, to je únik. Svoji svobodu a svůj život musí každý uhájit sám, třeba s pomocí ostatních, ale sám za sebe. V tom je riziko, je v tom bytostné riziko, možnost smrti. Postavit se svému nadřízenému a říct mu, v čem dělá chybu, to s sebou nese riziko vyhazovu. Hrdinní Rusové, kteří jdou protestovat proti invazi, jsou pak zavíraní do vězení, vyhazovaní z práce nebo ze školy. Postavit se za pravdu není zadarmo. Ale udělat opak, to je jistota smrti, to už je smrt. Kdo pravdu zradí, padne mrtev, a i když má tělesné kognitivní funkce, už je v pekle. Může to překrývat, může to ignorovat, může to topit v alkoholu, ale prázdnota smrti ho dostihuje. “Jsme přesvědčeni o smrti zla i zlých.”

A tady se pro mě rozjasňuje pomoc Ukrajině modlitbou. Co můžeme pro Ukrajinu udělat? Můžeme se za ni modlit. Ano? Pomůže to? I tady je dělicí čarou pravda. Pokud si pronesu slovní modlitbu a poprosím o dobro Ukrajině, i to má svoji sílu samo o sobě. Ale pokud si lžu, pokud si tím odčárkuju, že jsem teda něco udělal, tak jsem opravdu pomohl jenom sobě k ukonejšení. Ale když stejně jako Ukrajinci pohlédnu tváří v tvář svým životním výzvám, a bez záruky, jak to dopadne, hájím dobro, pravdu a krásu, pojmenovávám věci, jak jsou, pak se dostávám do své síly, i té duchovní, a mohu sám sebe odevzdat do rukou Božích, a se sebou mám právo stejně odevzdat i naše ukrajinské bratry. A všichni jsme jedno, taková modlitba, taková pomoc, ta hýbe horama, ta hýbe vesmírem.

Vy to můžete celé vidět jinak, nemusím pro vás vůbec svým přístupem být blízký. Vy možná poznáváte pravdu jinak než já a k Ukrajině nebo třeba k někomu úplně jinému, se stavíte jinak. To podstatné ale je, že když chci modlitbou pomoct, musím pocítit jednotu s tím, za koho se modlím. Musím sám projít tím, v čem jim chci pomoct, odevzdat se do rukou Božích, a v tom mohu odevzdat i dotyčného. Tohle není modlitba, která zabere nějaký čas v kostele nebo doma a pak končí. Tahle modlitba vyžaduje naše nasazení v životě, tam, kde nepronáším modlitbu, ale kde řeším to, co mě potkává. K této modlitbě vás zvu. Promění nejen svět a dění na Ukrajině, ale promění hlavně nás samé.

Jsme národ Mistra Jana Husa. “Pravda vítězí” máme ve svém státním znaku. Jsme Církev československá husitská. Všichni potřebují pravdu, ale my jsme jako národ a jako církev vydělení k jejímu hájení a do jejích služeb.

Další výzvy k diplomacii a další ekonomické sankce a další materiání pomoc jsou fajn, ale to dělají i všichni kolem, to taky může být schovávání se v řadě. Celá ta situace má řadu palčivých okolností, nevyrostla tu jen tak z ničeho nic na základě Putinova zešílení. Jsou tu věci, které se musí říct, musíme je my Češi říct těm okolo nás, protože my jsme lvi s praporem pravdy. Může nás to bolet. Ale i pokud nám doteď procházelo se dívat stranou a i kdyby to dělal celý svět, my musíme pravdu říkat, dávat věcem pravé jméno a dostát památce našich velikánů.

Nic z toho nejde udělat, když je člověk ve strachu. Dobře nám náš Pán říká: “Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. Bojte se spíš toho, kdo zabíjí duši a uvrhá do věčného ohně.” Jako vždy, a budu se opakovat klidně do zblbnutí, klíčem je láska.

Za prvé láska k Bohu především. Celá situace je v jádru správně, co Bůh dělá, dobře dělá, a buď mu za to vzdána chvála. Tohle jsme potřebovali. Buď Bohu vzdána čest a chvála.

Za druhé láska k nám samým. Milujme svoje životy a svoje rodiny a svoje město a svoji vlast a lidstvo a matku Zemi a celé stvoření, kterého jsme součástí. Je to tak skvělé, tak krásné, že tady jsme! Jsme obrazem Božím. Chraňme se a svoje blízké a svůj národ. Cožpak budou mrtví chválit Boha? Pečujme o své životy, vždyť Otec nebeský nás proto stvořil, abychom Ducha Božího v sobě majíce šťastni byli.

Za třetí láska k bližnímu. Každý je hoden lásky a každý ji má dostat neomezeně a projevit se má tak, jak to potřebuje. Nebuďme lhostejní k Ukrajině a každý pomozme, jak umíme. Jsou to hrdinové, jsou to naši bratři a jsou v kruté nouzi. Milujme i Rusko, ba i toho Putina. Vždyť on, jako každý zloduch, na sebe bere to, aby nám ukázal, jaké zlo může vyklíčit i v našich duších, když mu dáme prostor růst. Myslíte, že by nebyl šťastnější, kdyby se svojí role vůdce státu ujal v pravdě a lásce? Asi potřebuje pěkných pár facek a kdoví co dalšího, aby otevřel oči, ale i on má potenciál být dobrým člověkem. Nezapomínejme na to, nepřejme mu nic zlého, nýbrž aby se zpátky ujal svojí pravé vnitřní síly, která spočívá ve věrnosti pravdě. Jakékoliv zlo, které se vyřeší jen násilím, vyklíčí znova. Musí se uzdravit. Přání má obrovskou moc, sice ne třeba hned patrnou, často působí se zpožděním, ale je silnější, než dokážeme domyslet. Proto přejme Putinovi úzdravu, jakou přejeme i sobě. Modleme se za něho stejně jako za Ukrajince. Přání zlého plodí zlo a proti tomu se my máme postavit. Milujme i Ameriku, která si svojí prolhanou rétorikou nezadá s tou ruskou, a která zneužívá spojence k prosazování vlastních mocenských zájmů, a má lví podíl na příčinách toho, co se děje. I ona má svoji zdravou roli, kterou může a má zastávat. A stejně tak milujme i jednotlivé lidi. Lidi opačných názorů, než máme my. Vždyť díky nim si můžeme svoje názory opravovat, zdokonalovat argumenty, rozšiřovat si pohled.

Je strašná katastrofa, když se pojmy pravda a láska vyprázdní a někdo je používá pro svoji ideologii nebo pro posměch. Pojďme ty pojmy znova naplnit jejich pravou podstatou, Bůh nám k tomu ve své milosti dá příležitostí každému, kolik unese.